Léčba náhle vzniklé idiopatické percepční nedoslýchavosti - hyperbarická oxygenoterapie

Náhlá idiopatická senzorineurální nedoslýchavost (ISSNHL) představuje jeden ze závažných zdravotních problémů, neboť při vysoké incidenci a nadále nejasné etiologii přetrvávají pochybnosti o efektivnosti léčby a prognóze. Jedná se o akutní neurootologický stav. Její léčba měla být zahájena bez odkladu, a to nejpozději do 10-14 dnů od vzniku poruchy sluchu. Neexistuje jediný jednotný konsenzus stran její léčby. Jako primární léčba je uznávána kortikoterapie. Hyperbarická oxygenoterapie (HBOT) by v léčbě ISSNHL měla mít své místo jako součást komplexní primární léčby. Do programu HBOT je vhodné zařadit pacienta ideálně do 2-4 týdnů od vzniku onemocnění. Jako záchranná léčba (po vyčerpání předchozí léčby) by měla být HBOT podána do 3 měsíců, maximálně do 6 měsíců od vzniku poruchy sluchu. Zahájit HBOT později než 6 měsíců od vzniku ISSNHL se nedoporučuje.

Klíčová slova:
náhle vzniklá percepční nedoslýchavost, hyperbarická oxygenoterapie, záchranná léčba

ÚVOD

Náhla porucha sluchu je urgentní stav v otolaryngologii, který je obzvlášť závažný pro pacienta a pro otorinolaryngologa, představuje onemocnění často s velmi těžko prokazatelnou příčinou. Poškození vnitroušních struktur přichází buď samostatně, což je dáno charakterem noxy (hluk) a specifickou citlivostí tkáně na toxické látky, alergeny, antibiotika i jiné léky, nebo jako součást bohatší klinické symptomatologie při chorobách infekčních, cévních onemocněních, metabolických poruchách a podobně. Asi třetina těchto poruch sluchu je provázena ušními šelesty, které trýzní někdy postiženého více než nedoslýchavost sama. Primárním faktorem odpovědným za poškození vnitroušních struktur je pokles napětí kyslíku následkem angiopatií různé etiologie. Proto také byla vždy vazodilatancia a vazospazmolytika a kortikosteroidy středem léčebného zájmu otologů (2, 7). Náhlá idiopatická percepční ztráta sluchu – v zahraniční literatuře udávána jako idiopathic sudden sensorineural hearing loss (ISSNHL) - je jedno z nejkomplikovanějších onemocnění v otoneurologii ISSNHL. Nemá všeobecně uznávanou definici, ale jedna z nich je ztráta sluchu senzorineurálního původu větší než 30 dB ve třech přilehlých frekvencích, která nastává během méně než tří dnů. Jedná se o urgentní neurootologický stav, kdy je důležité včasně provést monitoring otoneurologického profilu (20). Většina pacientů hlásí počátek ISSNHL během minut až několika hodin. Většina studií nenachází pro ISSNHL žádné sezónní, geografické, etnické, rasové ani sexuální předpoklady. Levé i pravé ucho jsou stejně náchylné. Oboustranné případy nejsou neobvyklé (16). Příčina vzniku ISSNHL nebyla zcela objasněna. Zřejmě se na něm podílí celý komplex etiologických činitelů, který vedl k vyslovení různých teorií, ze kterých vychází i způsob ovlivnění této poruchy sluchu (1, 19). Uvádí se porušení kochleárního průtoku krve, virové infekce, autoimunitní nemoci, protržení Reissnerovy membrány nebo kombinace těchto mechanismů. ISSNHL byla také pozorována u pacientů s vaskulární nebo koagulační poruchou (1, 7, 19). Vaskulární teorie vychází z předpokladu (7, 19), že nitroušní nedoslýchavost může vzniknout jako důsledek částečného nebo úplného uzávěru kochleárního cévního řečiště. Virová teorie vidí příčinu v infekci viry. Z kombinace obou předchozích teorií vychází Fowlerův předpoklad (7, 19), že přechodná cévní okluze může být způsobena „sludging“ fenoménem. Virová infekce zde může působit několika způsoby. Viry poškozením erytrocytů působí hemaglutinaci (prokázáno in vitro), viremie může vést ke vzniku „edému“ kapilárního endotelu, endocelulitidě a vyvolává stav mírné hyperkoagulace. K těmto změnám dochází pravděpodobně v ligamentum spirale a ve stria vascularis (7, 19). Experimentální práce doplněné klinickou zkušeností skládají postupně mozaiku našich představ o fyziologii a patogenezi poruch akustického analyzátoru. Sledováním tkáňového biochemismu a elektrofyziologických jevů hlemýždě je stále hlouběji objasňována úloha a prokazován význam kyslíku v mechanismu vzniku sluchových vjemů. Užití stupňovitého spádu napětí kyslíku na úrovni endolymfy mezi stria vascularis na straně jedné a senzorickými buňkami na druhé straně, dovoluje předpokládat, že stria se svým bohatstvím cév poskytuje kyslík, který dosahuje vláskové buňky způsobem volné difuze. Při zkoumání změn krevního průtoku u angiopatií bylo pozorováno zpomalení krevního proudu s tvorbou krvinkových shluků (tzv. sludge fenomén). Ty vytvářejí v místech větvení cév zátarasy, které brzdí průtok červených krvinek, ale nebrání volnému postupu plazmy. Při sledování korelace mezi cévním průtokem a tenzí kyslíku se ukázalo, že inhalace čistého kyslíku působí výraznou elevaci napětí kyslíku a jen velmi malé snížení cirkulačního průtoku (1, 18, 19, 22). Četná pozorování svědčí o tom, že energie vznikající v Cortiho orgánu nezávisí jedině na mechanismu aerobním, ale že zde musí existovat velmi účinný systém anaerobní.

Senzorické buňky vzdálené od průběhu cév a od všech zdrojů přísunu kyslíku vlastní významné rezervy glukózy a jsou biochemicky vybaveny pro produkci energie znásobené glykolýzou. Tato okolnost hraje významnou roli v udržení intracelulární metabolické aktivity a dává také šanci dočasného přežití při kyslíkovém hladovění (1, 18, 19, 22). Ačkoliv i velmi malé množství kyslíku intracelulárně se zdá být dostačující k udržení normálních oxidoredukčních pochodů, je kyslík přece jen při poruchách sluchového analyzátoru elementem často deficitním. Tyto skutečnosti opravňovaly k terapeutickým pokusům o užití hyperbarického kyslíku pro ozdravění oxidativního metabolismu a pro ochranu vláskových buněk, jejichž metabolická aktivita je oslabena, ale nikoliv potlačena, takže jsou dosud schopné zotavení. Hyperbarická oxygenoterapie může právě v tomto kritickém období, a to i za nepříznivých oběhových podmínek, nabídnout postižené tkání hojnost kyslíku, jehož parciální tlak v krvi několikanásobně stoupá. Hlemýžď je konečný orgán bez zajištění kolaterální vaskularizace. Cortiho orgán a strie vascularis vyžadují vysoké zásoby kyslíku v důsledku jejich zvýšeného metabolismu. Okysličení těchto struktur je udržováno difuzí kyslíku z kochleární kapilární sítí do perilymfy a endolymfy (5, 16, 17). V případě vzniku ISSNHL se sníží významně v perilymfě kyslíkové napětí (5). Experimentální a i humánní studie ukázaly, že HBOT zvyšuje v perilymfě tlak kyslíku až 9,4x, čímž v ní vytváří velmi vysoké koncentrace kyslíku (5, 16, 17). Další vedlejší benefit HBOT v léčbě ISSNHL zahrnuje protizánětlivé účinky, které redukují nežádoucí účinky ischemie reperfúzí (5). Uvedené skutečnosti vymezují vlastně výběr sluchových poruch vhodných pro léčbu přetlakovým kyslíkem. Je již obecnou zkušeností, že nejlepších výsledků je dosahováno při včasně započaté léčbě náhlých obyčejně jednostranných poruch sluchu, kde se přepokládá, že cévní porucha je rozhodujícím patogenetickým činitelem (1, 18, 19, 22). Na vzniku idiopatické náhlé nitroušní nedoslýchavosti se může podílet řada dalších faktorů, všechny však nakonec vedou k poruchám metabolismu ve vnitřním uchu. Ve většině případů předpokládáme, že na vzniku sluchové poruchy se výrazně podílí cévní složky. Léčbou se snažíme ovlivnit cévní zásobení vnitřního ucha, a tím i přívod kyslíku k poškozeným buňkám. Jednou z metod, jak výrazně ovlivnit přívod kyslíku, je i hyperbarická oxygenoterapie (1, 8, 18, 19, 22). Pomocí MRi mozku, která je již standardně prováděna u všech pacientů s ISSNHL, je nutno vyloučit organickou příčinu ISSNHL, a to nejčastěji vestibulární schwannom (8, 11). V léčbě ISSNHL je řadu let úspěšně užívána hyperbarická oxygenoterapie. Neexistuje však jednotný konsenzus stran léčby ISSNHL. Bylo popsáno více než 60 léčebných protokolů. Nicméně tři z nich jsou nejvíce prominentní, a to léčba - kortikosteroidy, vazodilatačními látkami a hyperbarickým kyslíkem (21). Předmětem našeho zájmu je HBOT, která je v léčbě ISSNHL úspěšně užívána od přelomu 60. let minulého století. První pracoviště, které zahájilo svou činnost dne 9. 9. 1965 léčbu HBOT v tehdejším Československu, bylo v Ostravě. Tehdy důvodem vzniku ostravské hyperbarické komory byl vzrůstající počet úrazů v těžkém průmyslu a otrav oxidem uhelnatým. Hyperbarická oxygenoterapie je léčebná metoda spočívající v podávání kyslíku za podmínek zvýšeného atmosférického tlaku. Normální atmosférický tlak při mořské hladině je 1 ATA (tj. 0,1 MPa). Pracovní tlak v barokomoře je 2,5 - 3x větší (až 3 ATA, tj. 0,3 MPa). Navíc se vdechovaná koncentrace kyslíku blíží 100 %, což je oproti normální koncentraci ve vzduchu (21 %) až 5x více. Nabídka kyslíku v barokomoře může být tedy až 15x větší. Počet expozic: 10 - 20. Expozice jedenkrát denně. Absolutní tlak: 2,5 ATA. Délka expozice, včetně komprese a dekomprese, je 120 min. bez přestávky. Délka izokomprese je 90 minut (obr. 1) (2, 7). Dále je na obrázcích 2, 3 a 4 zobrazena hyperbarická komora v ÚLZ Praha, kde absolvují léčbu naši pacienti. Účinky vyšších tlaků při hyperbaroxii se projevují v oblasti stlačitelnosti plynů, jejich rozpustnosti a difuzi v tělesných tekutinách a změně jejich fyzikálně - chemického chování při vyšších parciálních tlacích. Součet parciálních tlaků dle Daltonova zákona tvoří tlak celé směsi plynů, nicméně jednotlivé plyny se chemicky chovají podle svého parciálního tlaku, jako by byly v prostoru samy (2, 7). To je zcela klíčové pro pochopení principů hyperbaroxie, protože chemické, biochemické, a tím pádem i biologické účinky plynů, např. kyslíku, závisí pouze a jenom na jejich parciálním tlaku a nejsou závislé na příměsi jiných plynů. Další vlastností plynů je rozpustnost v kapalinách. Pokud nedojde k chemické reakci mezi plynem a kapalinou, řídí se rozpuštění Henryovým zákonem, který praví, že hmotnost rozpuštěného plynu v jednotkovém objemu kapaliny je přímo úměrná parciálnímu tlaku plynu nad kapalinou. Stlačování (nebo rozpínání) plynů je vždy spojeno s určitou výměnou tepla s okolím, jde tedy o děj polytropický. Tento děj je příčinou rychlých a velikých teplotních změn při kompresi, event. dekompresi v hyperbarických komorách. Další vlastnost plynů, které je využíváno v hyperbaroxii, vyplývá z Boyleova - Mariotteova zákona, který říká, že součin tlaku a objemu daného váhového množství plynu je za dané teploty konstantní (2, 7).

Terapie v hyperbarické komoře využívá z fyzikálního a patofyziologického hlediska dva mechanismy působení:

1. substituce kyslíku v hypoxických tkáních,
2. fyzikální efekt hyperbarického prostředí na lidský organismus (2, 7).

Přenos vzdušného kyslíku k buňkám těla má své mezistupně. Jedná se o alveolární ventilaci, transport přes alveolokapilární membránu, vazbu kyslíku na hemoglobin (Hb) a jeho transport do tkání. Pokud je některý z těchto stupňů přenosu omezen, může nastat hypoxie. Terapií v hyperbarické komoře nelze ovlivnit alveolární ventilaci. Další jmenované děje jsou však hyperbaroxií více či méně ovlivnitelné (2, 7). Snížení transportu kyslíku přes alveokapilární membránu může nastat při jejím ztluštění, např. při edému plic, kdy se snižuje hodnota difuzního koeficientu pro kyslík. Vzniká tak parciální respirační insuficience (hypoxémie bez hyperkapnie). Při zvýšení parciálního tlaku kyslíku v alveolu hyperbaroxií se zvýší rozdíl parciálních tlaků kyslíku mezi alveolem a kapilární krví v alveolech, a tím lze velmi účinně kompenzovat tuto hypoxémii (2, 7). Po přestupu alveolokapilární membránou je kyslík rozpuštěn v plazmě a navázán na hemoglobin. Při nedostatku hemoglobinu (např. akutně vzniklá posthemoragická anémie), nebo je-li znehodnocen (např. otrava CO, otrava kyanidy) samotný kyslík rozpuštěný v plazmě není schopen zajistit dostatečnou dodávku tkáním. Takto vzniklá tkáňová hypoxie je rovněž dobře kompenzovatelná zvýšením parciálního tlaku kyslíku v alveolech, a tím i množstvím kyslíku rozpuštěného v plazmě (Henryův zákon) (2, 7). Dalším stupněm v transportu kyslíku ke tkáním je krevní proud. Blokáda perfuze jako taková není hyperbaroxií ovlivnitelná, nicméně při lokálních poruchách oběhu je terapie v barokomoře indikovaná. Nedostatčený průtok krve orgánem může být totiž při hyperbaroxii účinně kompenzován zvýšením kyslíku rozpuštěného v plazmě a 100% saturací hemoglobinu kyslíkem. Kyslík se tak difuzí z okolí dostává i do tkání s blokádou krve. Tohoto mechanismu je využíváno i při terapii náhle vzniklé percepční nedoslýchavosti a dalších regionálních poruch perfúze: diabetická mikroangiopatie, ischemie CNS, ischemická choroba dolních končetin, polytraumata (2, 7). Lečebný efekt HBOT však není okamžitý, ale začíná se projevovat někdy až do 2 měsíců od ukončení léčby. Počet expozíc se pohybuje mezi 10 – 20, lze však až do počtu 30. Trvaní jedné expozice je 90 minut. Efekt HBO na organismus jedinců se liší ve všeobecné závislosti od mnoha faktorů, mezi které patří např. použitý tlak, déĺka expozice, zdravotní stav pacienta a biologická variabilita daného lidského organismu (15). Předpoklad pro zařazení do léčby HBOT je dobrý zdravotní stav, věk do 65 let, správná funkce Eustachovy tuby. V České republice je léčba ISSNHL pomocí HBOT hrazena plně ze zdravotního pojištění. Nebyla nalezena žádná studie, která by zkoumala nákladovou efektivitu HBOT v léčbě ISSNHL. To je otázka, kterou je třeba řešit v budoucích studiích. Musí se však vzít v potaz, že náklady na HBOT se mezi jednotlivými zeměmi značně liší (5).

DISKUSE

HBOT consenzus 2016 a doporučení pro praxi

V dubnu 2016 proběhlo 10. zasedání Evropského výboru pro Hyperbarickou medicínu v Lille ve Francii. Z této konference vyšel nový konsenzus pro HBOT (Consensus basis and GRADE scaling for recommendations) (5, 7).

Stran HBOT pro léčbu ISSNHL jsou vydána tato doporučení (5,7):

• a) Doporučení používat HBOT v kombinaci s lékařskou terapií u pacientů s akutním ISSNHL do 2 týdnů od vzniku onemocnění – důkazy stupně B (moderate level of evidence), doporučení na úrovni 1(strong recommendation) (5, 7).
• b) Doporučení proti užívání HBOT samostatně nebo v kombinaci lékařskou terapií u pacientů s ISSNHL, kteří se dostavili k léčbě až po 6 měsících od vzniku poruchy sluchu - důkazy stupně C (low level of evidence), doporučení na úrovni 1 (strong recommendation) (5, 7).
• c) Bylo by rozumné považovat HBOT jako doplněk ke kortikosteroidní terapii u pacientů, kteří se k léčbě dostavili mezi 15. až 31.dnem od vzniku onemocnění, zejména u pacientů se závažnou ztrátou sluchu - důkazy stupně D (low level of evidence), doporučení na úrovni 3 (neutral recommendation) (5, 7).

Je obecně uznáváno, že včasná léčba zlepšuje výsledek sluchu v ISSNHL. To může být generalizováno i pro pacienty léčené HBOT (5, 7). Protokoly HBOT používané ve studiích ukázaly velkou variaci jak z hlediska léčebného tlaku a trvání, tak celkového počtu návštěv. V současné době se doporučuje použití HBOT po dobu 90 až 120 minut při tlacích mezi 2,0 až 2,5 atm absolvovat jednou denně 20krát. (5). Po prvních deseti návštěvách podle výsledku tonové audiometrie se doporučuje, aby bylo rozhodnuto, zda se má HBOT ukončit nebo pokračovat dalších 10 sezení. Zlepšení sluchu o více než 10 dB může být kritériem pro pokračování HBOT. Vzhledem k tomu, že neexistují žádné údaje, které by podporovaly návštěvy barokomor dvakrát denně, doporučuje se tuto praxi doporučit pouze v rámci výzkumu (5). Nakonec je potřeba dodat, že s ohledem na výsledky získané z většiny randomizovaných a nerandomizovaných kontrolovaných studií je doporučení užit HBOT v kombinaci s kortikosteroidy (5).

Murphy-Lavoie uvádí, že podle posledních pokynů pro klinické praxe pro léčbu ISSNHL, které byly zveřejněny Americkou akademií Otolaryngologie - chirurgie hlavy a krku, je doporučeno, aby bylo zohledněno užití HBOT, a to do tří měsíců od vzniku ISSNHL. Na začátku léčby je indikována léčba kortikoidy ideálně v kombinaci s HBOT (21, 24).

Slovenský hlavní odborník pro otolaryngologii a chirurgii hlavy a krku uvádí, že „Podľa dostupnosti a preferencie pacienta možno liečbu ISSNHL doplniť hyperbarickou oxygenoterapiou (počas alebo po skončení primárnej medikamentóznej liečby“ (24).

Podle cochranské databáze updateované naposledy v r. 2012 je vydáno toto doporučení pro HBOT pro diagnózu akutní ISSNHL: u osob s akutním ISSNHL aplikace HBOT výrazně zlepšila sluch, ale klinický význam zůstává nejasný (3).

Léčba ISSNHL pomocí HBOT ve světě

Z mnoha prací je potřeba zmínit přehledový článek z r. 2012 profesorky Murphy-Lavoie, která představuje HBOT v maximální možné šíři. Podle ní po prostudování více než 100 publikací hodnotících použití HBOT u ISSHL, včetně 8 randomizovaných kontrolovaných studií, získáte nejlepší a nejkonzistentnější léčebné výsledky, když se zahájí HBOT během dvou týdnů od vzniku nedoslýchavosti, a to v kombinaci s kortikoterapií (21).

V roce 2009 Cekin a spol. posuzovali randomizované, prospektivní a kontrolované studie hodnotící pacienty s ISSHL léčenými (včetně kortikosteroidů) s nebo bez HBO. Obě skupiny měly obdobný úspěch nad 70 % (79,0 % s HBO vs. 71,3 % kontrola). Nicméně nebyl zjištěn mezi skupinami statisticky významný rozdíl (4).

Další práce uvádějí, že Fujimura s kolegy měli úspěšnost HBOT v léčbě ISSNHL 59,7% (6), Kawamata a spol. 64,8% (13), chorvatští autoři Racic a spol. 47,1% (23) a turečtí autoři Yildirim a spol. 55 % (25).

Léčba ISSNHL pomocí HBOT Česká Republikaa Slovensko

Průkopnické studie s využitím HBOT v léčbě ISSNHL začali v tehdejším Československu na přelomu 60./70. let minulého století. Zmiňme např. práce vycházející ze spolupráce našeho pracoviště Kliniky ORL a maxilofaciální chirurgie 3. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha (ÚVN) s oddělením tlakových komor Ústavu leteckého zdravotnictví Praha (ÚLZ). Barokomory byly instalovány v ÚLZ v areálu ÚVN v roce 1965. Zahájily provoz r. 1966.

První data publikovali Holub a spol. v r. 1971, soubor měl 37 postižených uší, kdy při léčbě pomocí HBOT dosáhli v 68 % zlepšení (9).

Následovala práce Kolingerové a spol. z r. 1995, která ve skupině 29 postižených uší dosáhla zlepšení v 66 % (14).

Holý a spol. publikovali další rukopis na toto téma v r. 2011. Ve své práci uvedli, že u 62 postižených uší dosáhli zlepšení sluchu u 60 %.(8).

Poslední prací, vycházející z ÚVN, je studie Synkové a kolektivu z r. 2016, kteří dosáhli ve skupině 48 postižených uší zlepšení v 55 %. (15).

Ve všech 4 retrospektivních studiích se jednalo vždy o zhodnocení úspěchu HBOT jako součást kombinované terapie s vasodilatačními infuzemi a s kortikosteroidy.

Ze Slovenska je nutno zmínit práci autorů z Trenčína Zigo R., Krajčovičová Z. a spol., kteří publikovali v r. 2017 data, ve kterých uvádějí zlepšení sluchu po HBOT ve skupině 38 probandů v 64 % (26).

V České republice je celkem 14 pracovišť přetlakových komor. Jejich rozmístění však není rovnoměrné. Dobrá dostupnost je pro Čechy, kde je 13 pracovišt. V moravsko - slezském a ostravském regionu je celkem k dispozici jediná barokomora v Ostravě. Dostupnost HBOT pro pacienty z těchto regionů je ve srovnání s regionem Čechy omezenější.  

ISSNHL a spontánní remise

Široce je diskutována problematika spontánního vyléčení ISSNHL. Lamm a spol. zaznamenali 25 % - 68 % případů spontánní plné remise a 47 % - 89 % spontánní částečné remise (16, 17). Většina autorů však souhlasí s tím, že značný počet (35 % až 39 %) pacientů nereaguje na léčbu nebo na placebo (16).

ISSNHL a včasnost zahájení léčby HBOT

Ze zahraničních autorů Lamm a spol. publikovali studii, při které bylo hodnoceno 4109 pacientů a bylo zjištěno, že pokud byla HBOT zahájena do šest týdnů – 50 % pacientů vykazovalo znatelný zisk sluchu (alespoň 3 frekvence> 20 dB); 33 % bylo průměrné zlepšeno (10 dB - 20 dB); 13 % nemělo žádné zlepšení. Pokud nebyla zahájena HBOT do šesti týdnů, ale až během tří měsíců, pak bylo 13% zlepšení sluchu, 25% mírné zlepšení, 62 % se vůbec nezlepšilo (17).

Yildirim a spol., Inci a spol., Nakashima a spol. dokládají, že pokud je HBOT zahájena včasně do prvních 14 dnů, pak je úspěšnost léčby ISSNHL statisticky významně lepší než výsledky pozdně zahájené HBO léčby (12, 23, 6, 13, 25).

Z českých autorů Holý a spol. léčili pacienty s ISSNHL kombinovaně kortikoidy, vazodilatací a HBOT. Zlepšení bylo zaznamenáno u 59,7 % pacientů. Pokud však byla HBOT zahájena do 10 dnů, bylo zaznamenáno významné zlepšení nebo úplné navrácení sluchu u 65,9 % pacientů. U pacientů léčených až po 10 dnech od vzniku ISSNHL, bylo zlepšení zaznamenáno pouze u 38,9 % pacientů (8).

HBOT jako záchranná léčba u ISSNHL

V roce 2000 Murakawa a kolegové zhodnotili 522 případů ISSHL vyskytujících se během desetiletého období. Skupinu tvořili pacienti, kteří nereagovali na předchozí lékařskou terapii. Úplné uzdravení se vyskytlo u 19,7 %, výrazné zlepšení o 34,9 % a mírné zlepšení v 23,2 % (20). V r. 2017 japonští autoři Hosokawa a spol. publikovali data o HBOT jako poslední záchranné terapii po neúspěšné předchozí léčbě. Celková míra zlepšení sluchu byla vyšší u skupiny s HBOT (77/167 případů, 46,1 %) než u kontrolní skupiny bez HBOT (52/160 případů, 32,5 %, p = 0,021) (10).

I v Čechách se záchrannou léčbou pomocí HBOT u ISSNHL, která nereagovala na předchozí terapii, zabývali autoři z ÚVN. Holý a spol., kteří  v r. 2011 publikovali skupinu 7 pacientů neúspěšně léčených pro ISSNHL, z nichž 2 se po HBOT zcela uzdravili a 5 z nich se částečně zlepšilo, a to i přesto, že HBOT byla zahájena v průměru až 45. den od vzniku ISSNHL (rozmezí 30 - 60 dnů) (8).

ZÁVĚR

Náhlá idiopatická senzorineurální nedoslýchavost představuje jeden ze závažných zdravotních problémů, neboť při vysoké incidenci a nadále nejasné etiologii přetrvávají pochybnosti o efektivnosti léčby a prognóze. ISSNHL klade velmi vysokou sociální a ekonomickou zátěž na nemocného. Nedoslýchavost neúspěšně léčená může způsobit často až sociální izolaci pacienta a může dokonce znamenat pro nemocného až riziko ztráty zaměstnání nebo neúspěch při hledání nového pracovního místa. Proto stojí za uvážení využít všechny možnosti léčby náhle nedoslýchavosti, které vedou ke zlepšení sluchu a snižují invalidizaci pacienta a snižují náklady společnosti na jeho uplatnění. ISSNHL je akutním neurootologickým stavem. Proto je nutné zahájení léčby ISSNHL bez odkladu co nejdříve, a to nejpozději do 10-14 dnů od jejího vzniku. Jako primární léčba je uznávána kortikoterapie. HBOT by v léčbě ISSNHL měla být jako součást komplexní primární léčby. Pokud to zdravotní stav pacienta a možnosti pracoviště umožní, je vhodné pacienta do HBOT zařadit ideálně do 2 - 4 týdnů od vzniku onemocnění. Jako záchranná léčba (po vyčerpání předchozí léčby) by měla být HBOT podána do 3 měsíců (maximálně však do 6 měsíců) od vzniku poruchy sluchu. Zahájit HBOT později než půl roku od vzniku ISSNHL se jeví jako nepřínosné. Na celostátní úrovni by se do budoucna měla diskutovat otázka vybudování hustější sítě pracovišť hyperbarických komor v moravsko- slezském regionu.

Adresa ke korespondenci:

As. MUDr. Richard Holý, Ph.D.

Klinika ORL a maxilofaciální chirurgie 3. LF UK

Ústřední vojenské nemocnice Vojenské fakultní nemocnice Praha

U Vojenské nemocnice 1200

169 02  Praha 6