Efekt tréninku hlasu pomocí rezonančních cvičení brumenda u studentů – pilotní studie

Úvod: Brumenda jsou používána při rezonančních cvičeních vokálního traktu, tvz. semi-occluded vocal tract exercises. Jsou využívána v klinické praxi – terapii a jsou součástí hlasových školení. Cílem prezentované studie bylo ověřit tréninkový a edukační efekt těchto rezonančních cvičení prováděných po dobu 2,5 měsíců s pěti studentkami se zdravým hlasem, ale bez předchozího hlasového vzdělávání.

Metody: Nahrávky hlasových úkolů před a po procesu tréninku, sledování vibro –akustických parametrů pořizovaných nahrávek (elektroglotografické záznamy, analýza hlasového pole a akustických parametrů). Vstupní pohovor se subjekty, subjektivní hodnocení vlastního hlasu každým subjektem před a po skončení studie, zhodnocení stavu hlasu pedagogem před a po, zpětná vazba subjektů do deníků. Poslechové testy: percepční hodnocení metodou seřaďování a škálování, hodnocení vlastnosti lesk. Hlasový trénink: 6 lekcí + domácí trénink s nahrávkou cvičení.

Výsledky: Hodnocení poslechovými testy (Seřaďovací a škálovací test – opakované hodnocení) vlastnosti lesk - vysoká míra shody všech hodnotitelů- ICC1 všech hodnocení 0,925, shodli se, že po hlasovém tréninku subjekty statisticky významně zvýšily míru lesku v hlase. Výsledky analýzy hlasového pole ukázaly statisticky významné změny na obrysech maxim VRP, které jsou typické pro přechody rejstříků. Elektroglotografie – měření rozložení kontaktního koeficientu a parametru SPR (singing power ratio) v hlasovém poli ukázalo na strategii zesílení vyšší poloviny hlasového rozsahu pomocí zvětšení addukce. Ve spodní polovině změřeno významné zmírnění kontaktního koeficientu na přechodech mezi vibračními mechanismy. Měření SPR prokázalo zvýraznění spektrálních složek v oblasti 2 – 4 kHz, typické pro profesionální mluvu i zpěv. Celkové statistické porovnání dat dokladuje nárůst SPR v střední a vyšší dynamice. Lze předpokládat obohacení spektra, a tedy i výraznější zvonivost hlasu. Tento výsledek spolu s trendovým poklesem CQd v oblasti modálního mechanismu indikuje pokles addukce. Frekvenčně obohacený hlas po tréninku je tedy tvořen se stejnou intenzitou, ale menší addukcí. To ukazuje na zlepšenou efektivitu tvorby hlasu. Měřené parametry u mluvního hlasu obecně ukazovaly na vysoce individuální změny, statisticky se potvrdilo mírné zvýšení polohy hlasu. Účastníci potvrdili tato pozorování subjektivním hodnocením zlepšení hlasové kondice, větší lehkostí při mluvě, větší dechovou výdrží, menší únavou, možností použití většího hlasového rozsahu a plynulejšími přechody z nižších do vyšších poloh hlasu.

Závěr: Cvičení s brumendem se prokazuje jako metoda využitelná v hlasové edukaci a rehabilitaci, která rozvíjí základní dovednosti práce s hlasem, zlepšuje jeho kvalitu a efektivnost tvorby.

Klíčová slova:

kvalita hlasu – hlasový trénink – hlasová terapie – rezonovaný hlas – brumendo

ÚVOD

Brumenda (humming) jsou součástí tzv. semi-occluded vocal tract exercises – SOVTE. Cvičení z této skupiny patří do tzv. Resonant Voice Therapy – RVT. Tato cvičení, historicky pocházející z oblasti pěveckého tréninku, jsou již dlouho používána také v terapii a jsou součástí různých terapeutických a uměleckých přístupů (1, 20, 27, 34, 39, 48, 55, 58).

Cílem studie bylo ověřit tréninkový a edukační efekt rezonančních cvičení na zdravý hlas u skupiny studentek AMU v krátkém časovém úseku 2,5 – 3 měsíce.

Princip SOVTE (tedy efekt částečného uzavření vokálního traktu) má za následek zvýraznění akustického odporu vokálního traktu (impedance). V případě, že „rezonanční“ odpověď vokálního traktu zpětně posiluje kmitání hlasivek, celý systém hlasivek a vokálního traktu se dostane do stavu, který sám posiluje vlastní kmitání. Z akustického pohledu je tento stav dosažen v případě, že budící systém (hlasivky) kmitá na frekvenci velmi blízké vlastní frekvenci rezonátoru (rezonanční frekvenci vokálního traktu) (49, 50). V praxi je to blízko například frekvenční poloze některého z formantů. Pokud je systém stimulován s frekvencí blízkou rezonanční frekvenci, i malá budící síla postačuje na relativně velkou odpověď systému. Systém je na těchto frekvencích relativně citlivý. U hlasu se pak rezonanční odpověď projevuje ve snížení fonačního prahového tlaku, zvýšení intenzity zvuku a změně tvaru hlasivkových pulzů (glottal flow) – což je podkladem i pro primární kvalitu hlasu.

Protože středová frekvence prvního formantu běžných vokálů (pohybuje se mezi 300 – 900 Hz) leží obecně relativně vysoko nad normální polohou hlasu, pro vybuzení rezonančního jevu je výhodné používat hlasová cvičení s částečně uzavřeným vokálním traktem. To totiž snižuje polohu prvního formantu blíže k běžné výšce hlasu. Obdobně jako je tomu například při prodloužení vokálního traktu pomocí rezonančních trubiček, které výrazně prohlubuje první formant do oblasti základní frekvence běžných hlasů, čímž dochází k posílení vlastních oscilací hlasivek (12). Při takto provedeném rezonančním jevu se zvyšuje amplituda oscilací tlaku ve vokálním traktu, což se projeví zvýrazněním povrchových vibrací v oblasti hrtanu, tváře i čela (12). Kromě pozitivního vlivu na kmitání hlasivek se tedy uvedené rezonanční cviky projevují i zvýrazněním pocitu vibrací v různých částech vokálního traktu. Tento pocit pak umožňuje pacientovi/pěvci/hl. profesionálovi lepší kontrolu a vnímání tvorby svého hlasu.

Ze studie Andrade a kol., 2014 (1) vyplývá, že hlasová cvičení s částečně uzavřeným vokálním traktem by měla být rozdělena do dvou skupin, a to následovně: stabilní SOVTE (s jedním zdrojem vibrací), které se vyznačují stabilnějším kontaktním koeficientem (CQ, konkrétně nižším rozsahem – CQr) a menším rozdílem frekvenční polohy prvního formantu od základní frekvence (F1-f0). Patří sem typy cvičení: zakrytí úst pomocí ruky, brumendo, použití brček. Druhou skupinu tvoří tzv. fluktuační SOVTE (dva zdroje vibrací) s širším variačním rozpětím CQr a větším rozdílem F1- f0. Do této skupiny spadají různé retné a jazykové trylky a také metoda LaxVox.

Rezonanční cvičení brumenda jsou v různých formách využívána:

v hlasové terapii, jako prostředku k navození kvalitní hlasové rezonance (20, 27) a navození zvučnějšího hlasu, což umožňuje dokonalé využití rezonančních prostor (20, 27, 39). Autoři studie (55) také konstatují, že brumendo má potenciál pro zlepšení kvality hlasu stabilizací kmitání hlasivek a naznačují, že pomocí těchto cvičení lze u pacientů s organickou dysfonií odstranit funkční komponentu v hlasové poruše namísto mechanického vlivu masových lézí pro zlepšení hlasových kvalit a trénink hlasu u hlasových profesionálů (6, 9, 22, 26, 31, 33, 36, 39, 40). Zejména se používají pro navození tzv. hlavové rezonance (hlavového tónu), která je spojena s žádoucími změnami v barvě, zvučnosti a technice používání hlasu.

V souvislosti s brumendy a rezonančními cvičeními obecně, nelze nezmínit často používaný pojem – hlasová rezonance. Tento termín je možné ještě doplnit dalšími podobnými pojmy jako: zpěvní, hlavová, hrudní či smíšená rezonance, které jej významově upřesňují. Tyto termíny jsou dlouhodobě používané v pěvecké/hlasové výchově a převzala je i hlasová terapie. Jak ukazuje dále uvedený přehled, zejména v česko-slovenském prostředí se při popisu hlasu pojem rezonance často objevuje. V kontextu světové vokologické literatury je však nutno zdůraznit, že pojem rezonance je používán zejména pro výše popsaný fyzikální děj a pojmy jako hrudní, hlavová, případně smíšená rezonance se překrývají s pojmenováním percepčních rejstříků hlasu. Samotný efekt rezonance se spojuje zejména s taktilní percepcí kmitáním hrudního koše a kostí hlavy, případně vokálního traktu (2, 20, 49, 54, 56). Schopnost hmatového vnímání rezonance, a její souvislost s kmitáním hrudního koše v hlubokých frekvencích, byla dobře dokumentována (43, 44), ale uvedený jev nebyl doložen pro hlavovou rezonanci kvůli výraznému zvyšování prahu detekce vibrací při vyšších frekvencích.

Výše uvedené procesy taktilního vnímaní vibrací různých části těla ale nevysvětlují percepci rezonance hlasu posluchačem. Z percepčního hlediska jsou s rezonancí spojené vlastnosti (4) jako: „sonority“ –  tedy do jaké míry je hlas rezonovaný (sonorní hlas je bohatý na vyšší harmonické složky, což je následek rychlého uzávěru hlasivek), nebo vlastnost „zvonivost“ (ringing voice quality) – kombinovaný produkt silných vyšších harmonických složek a rezonancí vokálního traktu a kovová (metalic) barva hlasu. Proto lze předpokládat, že poslechové hodnocení jevu rezonance se spíše dotýká barvy a kvality hlasu, nežli samostatného děje akustické rezonance některé z částí těla.

Z těchto důvodů byla pro hodnocení poslechovými testy vybrána vlastnost lesk. Tato vlastnost se jako kvalitativní kategorie vyskytovala i v předchozí studii (9) a objevovala se často též v hodnocení při pre – testech. Ve frekvenčním slovníku, který se zaměřuje na četnost výskytu barvy v rámci slovního popisu, je lesk na 48.- 49. místě z 1964 hodnocení (47). Lesk se často objevuje jak v akustické, tak v pedagogické literatuře ve spojení s kvalitou hlavové rezonance a přítomností vyšších harmonických složek v hlase (14, 25, 30, 32, 33, 36, 37).

Tento předpoklad lze dokladovat na jiném, podobném termínu používaném ve vokologii, kterým je rezonovaný hlas (resonant voice). Tento termín označuje komplexní jev, kdy je hlas tvořen lehce, s dostatečnou hlasitostí a s pocitem vibrací v oblasti tváře (41, 49, 53). Samotný hlas je pak dobře nesený prostorem a má specifickou kvalitu a barvu. V literatuře je uváděno několik různých procesů, na základě kterých se rezonovaný hlas tvoří. Jde o:  efektivní kmitání hlasivek na pomezí addukce a abdukce (53), rezonanční jev subglotického traktu (51) a vytváření specifických formantů slučováním formantů v oblasti 2 – 4 kHz (3, 45), nebo v oblasti nad 8 kHz (28). V neposlední řadě je důležitý efekt ladění vokalických formantů (50), který je nejblíže uvedenému jevu akustické rezonance a je spojován i se strategiemi tvorby různých rejstříků vysokých tónů u žen (17).

Z popsaných důvodů je nutné chápat dále uvedený rozbor a použití termínu rezonance komplexně. Někdy se takto popisuje komplexní děj zlepšení kvality hlasu, jindy je tento termín propojován s čistě barevnými vlastnostmi hlasu (jakými jsou percepční rejstříky) a v ojedinělých případech popisuje skutečný fyzikální děj. Lze také říci, že v pedagogicko-terapeutické literatuře je pojem hlasová rezonance spíše chápán jako percepční konstrukt, popisující kvalitní tvorbu hlasu, na rozdíl od vokologie, kde tento termín označuje spíše jen akustický fenomén.

VÝSKYT A POUŽITÍ BRUMEND V TERAPEUTICKÉ A PEDAGOGICKÉ PRAXI

S brumendy se nejčastěji setkáme při tzv.“rozeznívání masky”. Tento trénink slouží především k navození hlavového tónu a posléze hlavové rezonance. Kvalitní hlavová rezonance je nezbytná pro odstranění většiny funkčních a části organických hlasových poruch (27).

Termín maska je už velmi starý a původně vznikl pro účely klasického pěveckého školení. Postupně se rozšířil dál mezi ostatní hlasové pedagogy, terapeuty, logopedy a lékaře. Například Halada z pedagogického pohledu popisuje masku jako “rezonanční okrsek tvořený z dutiny ústní, nosní a některých dutin hlavových. Jde ale především o dutiny nosní a ústní a o rozechvění tvrdého patra a předních zubů“ (19). V moderní medicínské literatuře termín maska “označuje místo největšího subjektivního pocitu zpěvní rezonance. Pocit/vjem se promítá do obličeje v místě, kde se přikládá karnevalová maska. Anatomicky odpovídá především oblasti vedlejších nosních dutin a měkkým tkáním nad nimi” (7). Cvičení pro rozeznívání masky jsou již nedílnou součástí hlasové terapie a reedukace (1, 20, 27, 34, 38, 55, 58).

Brumenda se dále v terapii používají k nácviku správných rezonančních přechodů (20, 27). Zde jsou myšleny přechody percepčních hlasových rejstříků, např. hrudního a hlavového. Důraz je kladen nejen na rezonanci, výšku a intenzitu hlasu, ale i na správné nasazení hlasu a měkké hlasové začátky (20, 27). Při nácviku se zpravidla vychází z přirozené mluvní polohy daného pacienta a postupně se hlas moduluje nahoru a dolů – podle individuálních možností (20, 27, 56). Rezonanční cvičení brumenda jsou, stejně jako další cvičení ze skupiny SOVTE, úzce svázána s nácvikem správného dýchání a budování tzv. dechové opory (20, 27, 34, 56).

V hlasové pedagogice brumenda slouží, podobně jako v terapii, k navození rezonovaného – znělého („nosného“) hlasu (6, 9, 19, 22, 26, 31, 33, 36, 40, 46). Hlas, který má jasnou barvu, je kovový, lesklý a dobře slyšitelný v prostoru (nosný), je považován za hlas rezonovaný - tvořený v masce (6, 19, 22, 26, 33).

Brumenda jsou dále využívána k nácviku tzv. mixování rezonancí. Pomáhají propojovat (mixovat) rezonance – hrudní a hlavovou (ve smyslu propojení hrudního a hlavového percepčního rejstříku), a tím vyrovnávat hlas v celém rozsahu (6, 8, 19, 22, 26, 31, 33). Brumenda umožňují mixovat jak hlavovou rezonanci, která dává tónu lehkost, jas a nosnost, tak i hrudní, která zlepšuje základní hlasovou barvu a hlas zesiluje (6, 22, 26). Použití brumend , jako nástroje k propojení hlavového a hrudního rejstříku, se zvláště doporučuje u mužů – herců, kde je důraz kladen na to, aby hlas při zpěvu a mluvě zněl mužně a vyrovnaně (6).

V otázce použití brumendových cvičení ve vztahu k hlasovému rozsahu se doporučuje: cvičení používat v celé šíři s ohledem na typ hlasu a druh hlasového školení (6, 19, 26, 33, 36). Zejména pak (v případě hereckého tréninku) ke zpevnění střední a mluvní hlasové polohy a účelnému propojení rezonančních cvičení s artikulací a mluvou (5, 6, 19, 26, 33). „Žák nesmí ztratit ani v hlubokých tónech díl hlavového znění, které pomáhá vyrovnat znělost tónu přes přechodové tóny do celého rozsahu“ (22, 26).

V pěveckém tréninku se brumenda též využívají k nácviku tvz. - znělého piana (6, 33). „I v pianu musí tón zůstat zvučný, mít špičku, měkkost a kulatost.“  Při zeslabování tónu v decrescendu zpěvák nesmí ztratit aktivitu (např. dechovou oporu), jen tak lze dosáhnout zeslabení bez zešednutí tónu, šelestu a ztráty správné rezonance (33).

Hlasoví pedagogové se shodují na tom, že brumenda a rezonanční cviky vůbec přispívají k celkové kultivaci hlasu, mají pozitivní vliv na lehkost a pohyblivost hlasu a napomáhají tak zlepšovat celkovou hlasovou kondici (6, 8, 19, 22, 26, 31, 33, 36, 40, 46).

Práce s brumendem se tedy ukazuje jako významná edukační a rehabilitační metoda, proto jsme toto cvičení vybrali jako objekt výzkumu s dokumentováním jeho objektivního vlivu na vlastnosti hlasu.

MATERIÁL A METODY

Subjekty, vstupní pohovor, subjektivní hodnocení stavu hlasu, zdravotní stav

Studie se zúčastnilo 5 studentek AMU, jejichž věk byl v průměru 24,2 let. Zúčastněné subjekty byly sestaveny studentkami kateder nonverbálního divadla a dramatické výchovy AMU v Praze. Do projektu se zapojily, protože v rámci svého řádného studia neměly možnost navštěvovat individuální hodiny hlasové výchovy a zpěvu. Všechny uvedly, že během studia zjistily důležitost práce s hlasem a chtěly se více dozvědět o vhodných tréninkových technikách, aby mohly svůj hlas lépe profesionálně používat. Všechny již měly nějaké malé předchozí zkušenosti, ale prakticky byly na začátku hlasového tréninku.

Na začátku studie se uskutečnil vstupní pohovor s každým subjektem, kde mu byl vysvětlen smysl projektu, postup práce a rozvrh práce. Dále proběhlo individuální zhodnocení stavu hlasu pedagogem, které se skládalo z čtení textu, zjištění rozsahu, typu hlasu a základních pěveckých a intonačních schopností (např. zpěv stupnice vzestupně i sestupně).

Každý z vybraných subjektů měl za úkol písemně zhodnotit stav hlasu před začátkem tréninku a po jeho konci. Při vstupu popsat jak svůj hlas používá, případné problémy, a co by chtěl tréninkem zlepšit. Na konci zhodnotit aktuální stav svého hlasu, co a jak se oproti počátku změnilo. Všechny měly popsat, co se naučily, co se podařilo/nepodařilo zlepšit a jestli trénink splnil jejich očekávání.

Zdravotní stav subjektů

Nejsme klinickým pracovištěm a tato studie je primárně věnována hlasovému tréninku, takže údaje o zdravotním stavu probandek mají pouze charakter subjektivního pocitu každé z nich a totéž platí o zhodnocení stavu hlasu pedagogem.

Všechny probandky uvedly, že mají zdravý hlas. Čtyři uvedly, že jsou nekuřačky, jedna přestala kouřit před cca 13 měsíci před začátkem studie. Alergické, hormonální či jiné obtíže spojené s případnou medikací nebyly zjištěny. Hormonální kontracepce nebyla zjišťována. Termín menses ve vztahu k termínu pořizování vstupních a výstupních nahrávek nebyl zvlášť zjišťován, ale žádná z nahrávek nebyla provedena v čase, kdy by se probandka cítila subjektivně nemocná, nebo se potýkala s nějakým problémem, který by ovlivnil kvalitu hlasu. Pedagog nezjistil u subjektů žádné hlasové obtíže či překážky, které by znemožňovaly se do projektu zapojit.

Nahrávky

Pořízení nahrávek hlasu proběhlo před a po procesu tréninku. Postup nahrávání, řazení sledovaných úkolů a způsoby hodnocení byly zcela shodné před tréninkem a po tréninku. Závěrečné hodnotící nahrávky byly pořízeny do cca 7 dnů od poslední tréninkové lekce.

Všechny nahrávky byly pořízeny v laboratoři experimentální psychoakustiky MARC HAMU, kalibrovaným  mikrofonem pro celkový dynamický rozsah hlasu od šepotu (cca 40 dB) až po volání (110 dB). Použitý mikrofon byl typu Sennheiser ME2, který byl umístěn ve vzdálenosti 30 cm od úst v šikmém směru na hlavovém držáku (18).  Pro digitální záznam jsme zvolili 24 bit hloubku, digitální záznam ve formátu wav, vzorkovací frekvence 48 kHz, použita zvuková Laryngograph A-100.

Typy sledovaných hlasových úkolů

Pro nahrávky byla použita metoda záznamu hlasu a zpracování nahrávek systémem RealVoiceLab v reálném čase (mluvní a zpěvní úlohy) dle (10). Standardní nahrávky obsahovaly záznam následujících úkolů:

habituální čtení (habitual) – standardního textu „Podzim na starém bělidle“ v přirozené hlasitosti a výšce hlasu, klidným tempem a volným hlasem,

gradace volání (shouting) – za použití slova „máma“ z normální do maximální hlasitosti, následně stejný úkol se slovem „táta“,

zpěvní hlasové pole (SINGING) – obsahovalo nahrávky prodloužené fonace postupné řady tónů (stupnic) – na slabiku „vá“ v celém (fyziologickém) výškovém rozsahu hlasu ve třech dynamikách (SingingMF - středně hlasitě, SingingPP - co nejtišeji a SingingFF - co nejhlasitěji). Provedení úkolu: nejdříve směrem dolů od tónu M: g; F: g‘, pak od oktávy hlubšího g směrem nahoru s cílem udržení plného rejstříku co do nejvyšší polohy, pak přechod do falzetového, případně i přechod do whistlového rejstříku až do nejvyšší polohy hlasu, poslední části měření jenom pro mf a ff dynamiku – řada tónů od nejvyšších tónů (nasazených v nejvyšších rejstřících) směrem dolů do co nejhlubší polohy. Celkové zpěvní VRP vzniklo spojením všech dynamik zpěvu řady tónů.

Uvedené úkoly jsou již standardní součástí metodiky nahrávání v laboratořích MARC HAMU a vycházejí z předchozí metodiky, která zohledňuje požadavky na budoucí profesionální hlas a popis zadání úkolů (10). K uvedeným úkolům jsme přidali další dvě úlohy, které se přímo týkaly brumend:

brumendo cvičení tercie – zpěv 3 tónů (e´, d´, c´) v legatu za sebou po půl tónech, vzestupně a sestupně v přirozené hlasitosti. Rozsah cvičení byl určován individuálně – podle kvality provedení. Pokyn zněl: „Zkuste zpívat brumendem přirozeně, v rozsahu kam budete moci, ale při zachování kvality provedení. Bez tlaku a nepřiměřené námahy.

brumendo cvičení kvinty – zpěv 5 tónů (g´, e´, c´, h, c´) v legatu za sebou po půl tónech vzestupně a sestupně v přirozené hlasitosti. Viz. stejné instrukce jako předchozí cvičení.

VYHODNOCENÍ EFEKTU TRÉNINKU

Tabulka 1 shrnuje všechny hodnocené vlastnosti a parametry použité v předkládané studii a způsob statistického vyhodnocení.

Poslechové testy

Percepční hodnocení hlasu, které bylo prováděno v programu PerceptualTest (11), bylo metodou seřaďovacího (ranking) a škálovacího testu hodnocení vlastnosti lesku, který je specifickým znakem dobré kvality hlasu (viz rozbor v úvodu).

Testu se zúčastnili 4 hlasoví pedagogové. Všichni hodnotitelé nejdříve prošli zácvikem, aby si osvojili způsob hodnocení a práci s programem. Zácvik byl proveden na odlišných stimulech, než byly použity v samotném testu. Hodnocení proběhlo ve dvou kolech, test a re-test. Stimuly byly vybrány ze středových částí úkolu habituální čtení. Mluvní úloha/ věta byla vybrána jako vhodný stimul z důvodu pozitivních výsledků v předchozí studii (9). Mluvní úloha standardního textu je dostatečně dlouhá, aby se efekt mohl projevit, zachycuje přirozenou mluvní polohu hlasu a představuje pro hodnotitele srozumitelné a jasné prostředí pro hodnocení. Tato úloha se ukázala jako nejvíce odolná vůči různým problémům v provedení, které následně komplikují hodnocení.

Seřaďovací a škálovací test umožňuje hodnotitelům hodnotit všechny nahrávky všech subjektů (vstupní i výstupní) současně. Hodnocení se provádí vzájemným porovnáváním anonymizovaných nahrávek (hodnotitelé dostali nahrávky v náhodném pořadí, nevěděli, které nahrávky jsou vytvořeny před a které po tréninku) a seřazením od nejmenší až po největší míru lesku. Potom se umístněním na stupnici určí výsledná míra lesku. Z tohoto důvodu je hodnocení přesnější. Test byl prováděn až několik měsíců od ukončení tréninku se subjekty.

Shoda hodnotitelů (inter-rater reliability) byla určená pomocí parametru Cronbachova alfa, vnitřní shoda hodnotitelů na základě korelačního koeficientu ICC (1, 3) - interclass korelace. Vyhodnocení změny míry lesku před a po tréninku u jednotlivých subjektů bylo provedeno na základě porovnání (nepárovým t-testem) hodnocení hodnotitelů. Vyhodnocení efektu tréninku na změnu lesku u celé skupiny bylo provedeno pomocí porovnání výsledných hodnocení lesku (průměrné hodnoty od všech hodnotitelů) před a po tréninku párovým t-testem. Kvůli nízkému počtu subjektů byla zvolena testovací hladina statistické významnosti p < 0,05.

Zpracování vibro-akustických parametrů

Analýza hlasových polí byla provedena pomocí software RealVoiceLab (RVL). Řečové úkoly (vyšetření habituálního hlasu pomocí čtení a gradace volání) byly analyzovány na segmentech délky 40 ms s posunem 10 ms. Zpěvní hlasové úkoly byly analyzovány na segmentech délky 100 ms s posunem 40 ms. Z akustického signálu jednotlivých segmentů byly vypočteny hodnoty základní frekvence (f0) a dle kalibračního signálu i hodnoty hladiny akustického tlaku (SPL) a z nich vytvořená hlasová pole. Na jednotlivých segmentech (s použitím okna typu Hanning) byly dle krátkodobého spektra akustického signálu vypočteny hodnoty parametrů Singing power ratio (SPR) (35), z celkové nahrávky habituálního čtení byly z krátkodobých spekter segmentů vypočteny hodnoty dlouhodobých průměrovaných spekter (LTAS). Ze segmentů elektroglotografického (EGG) signálu byly vypočteny hodnoty kontaktního koeficientu CQd, a to metodou vrcholů první derivace EGG (21).

Parametr SPR je relativní poměr v oblasti pěveckého formantu. Vyjadřuje poměr mezi maximem energie v pásmu 0 – 2 vs 2 – 4 kHz (35). Ukazuje, kde začíná být dominance oblasti, kde se u mužů objevuje pěvecký formant. Obecně je posílení této části spektra spojeno s větší zvonivostí (ringing voice quality), jasem a „kovovou“ příměsí v hlase (3, 4).

Kontaktní koeficient CQd popisuje relativní dobu uzavření (kontaktu) hlasivek a kromě tloušťky hlasivek je ovlivněn především addukcí hlasivek (mírou přitlačení obou hlasivek k sobě). Vysoké hodnoty CQd (cca 40 – 60 %) jsou typické pro modální mechanismus, střední hodnoty (20 – 40 %) jsou spíše typické pro falzetový mechanismus, velmi nízké hodnoty (0 – 10 %) mohou být interpretovány jako whistlový rejstřík, nebo i jako dyšná fonace. Výše uvedené rozdělení platí zejména pro střední a hlasitou dynamiku hlasu, v nejtišší dynamice může výpočet CQd vykazovat chyby, a to zejména při velmi dyšné fonaci, která je ale při nejtišší dynamice velmi častá, proto se rozbor změn hlasu bude týkat jen mf a ff dynamiky.

Pro vyhodnocení efektu tréninku na obrysech hlasových polí bylo pro jednotlivé subjekty použito vizuální porovnání stavu před a po tréninku, které je běžně používané v klinické praxi. Pro efekt tréninku na celou skupinu byly porovnány hodnoty SPL (jak minimálních, tak maximálních obrysových křivek) pro všechny půltóny výškového rozsahu pomocí párového t-testu. Podobně byly párovým testem porovnány hladiny spektrálních pásem LTA spekter před po tréninku pro celou skupinu. Pro spektrální interpretaci lesku byla provedena Personova korelační analýza výsledných hodnot míry lesku jednotlivých nahrávek s hladinami LTAS.

Porovnání změn parametrů (SPR a CQd) před a po tréninku (jak pro jednotlivé subjekty, tak pro celkový efekt na skupinu) bylo provedeno vzhledem k jejich poloze v hlasovém poli. Porovnány (nepárový t-test) byly hodnoty všech segmentů nahrávky, které spadaly do výškového a intenzitního okolí ± 2 půltóny a ± 2 dB v okolí sledované pozice. Bližší informace o metodě porovnávání jsou uvedeny v (15).

Vlastní popis tréninku – edukace

Cílem experimentu bylo v co nejkratším časovém úseku pomocí rezonančních cvičení zlepšit jejich hlasovou techniku. Šlo především o zlepšení: znělosti, dynamiky, síly, barvy – lesku hlasu a odolnosti proti zátěži, zvětšení délky mluvní a pěvecké fráze.

Hlasový trénink probíhal v 6 lekcích po dobu od 2,5 po max. 3 měsíce. Tento údaj se liší v závislosti na časových možnostech subjektů a také vlivem běžných zdravotních problémů (nachlazení), se kterým se studentky potýkaly. Experiment probíhal v zimním období od listopadu do ledna.

Vlastní rezonanční a dechový trénink probíhal v lekcích v rozsahu 60 min. jednou za 2 týdny a byl doplněn individuálním denním tréninkem s nahrávkou v délce 10 – 15 min., dechová cvičení podle potřeby.

Po vstupní hlasové analýze následovalo sestavení cvičebního plánu a po každé lekci tvorba cvičební nahrávky pro samostatný trénink doma. V průběhu tréninku si také všechny subjekty vedly cvičební deník. Zaznamenávaly si celkový průběh domácího tréninku, postřehy k cvičení, zdravotní kondici atp. Především měly sledovat, jak jim při samostatném tréninku cvičení vyhovují, jestli rozeznají, kdy cvičí správně a jak se při tréninku cítí. Tyto záznamy byly diskutovány na každé lekci v rámci pravidelné zpětné vazby. Kontrola probíhala na každé lekci vždy na začátku zpětnou vazbou od subjektů a rozborem cvičebních záznamů v deníku. Pak následovalo nové zadání a na konci lekce proběhlo zhodnocení a doporučení pro domácí trénink.

Nahrávky byly průběžně obměňovány a podle pokroku se zvyšovala náročnost. Na základě zkušeností byla používána cvičení s krátkým časovým rozsahem, aby studentky mohly cvičit každý den.

Zacílení tréninku

a) Dechová cvičení měla za cíl zefektivnit práci s dechem a vybudovat tzv. dechovou oporu. Na začátku každé lekce probíhal nácvik hlubokého – bráničního dýchání a koordinovaného výdechu. K nácviku byla použita cvičení pro navození správného hlubokého žeberně-bráničního dechu a vybudování dechové opory, např.: nádech nosem na jednu nosní dírku a pomalý výdech na hlásku ssss. Dále cvičení s třemi fázemi dechu: nádech, zpevnění pauza a pomalý výdech na hlásku sss, či pasivní vokál vjůůů. Kontrola nádechu probíhala pomocí vlastního hmatu - položením ruky na podbřišek, přiložením rukou na spodní žebra z boku i ze zadu, dále polohová kontrola nádechu v stoje s úkrokem stranou a vychýleným těžištěm, nádech v sedu v předklonu se spuštěnýma rukama volně podél těla atp. Používány byly i některé pomůcky, například tkaloun v oblasti pasu pro uvědomění místa pro hluboký nádech, kontrola v zrcadle atp. Dechová cvičení byla prováděna ve třech polohách – vleže, v sedu na přední části židle (aktivní sed) a ve stoje. Dbalo se na správné provedení cvičení – jemné nasazení sss a plynulý a co nejdelší výdech. Jak trénink postupoval, byly voleny náročnější varianty. K cvičením, která byla prováděna v klidu, byl přidán pohyb. Například ze cvičení v sedu na židli se stal cvik se sedáním a vstáváním ze stoje chůze atp.

b) Rezonanční cvičení, která se nazývají brumenda. Pro tuto studii byla vybrána forma tzv. uzavřeného brumenda, kdy jsou zuby u sebe a ústa úplně zavřená. Vyzařování zvuku pak probíhá hlavně nosem. Při správném provedení cvičení by student měl pociťovat jemné “mravenčení” – vibrace, jdoucí od zubů až ke kořeni nosu a dál do čela (buzz efekt) (39).

Cvičení byla pro každou studentku přizpůsobena a individualizována podle jejího přirozeného mluvního rozsahu čisté kvinty až velké sexty (č. 5 – v. 6). Rezonanční cvičení brumenda byla volena v rozsahu velké a malé sekundy (v. 2, m. 2) a velké a malé tercie (v. 3, m. 3). Nejprve v řetězu sestupně a vzestupně. Jakmile došlo k zlepšení v kvalitě hlasu, řetězce intervalů byly prováděny oběma směry a cvičení byla transponována do vyšších a nižších poloh. Při tréninku se sledovalo zejména: kvalitní provedení cvičení, propojení hlavové a hrudní rezonance, zmírnění přechodů hlasových rejstříků, správné nasazení tónu a technika dechu.

VÝSLEDKY

Poslechové hodnocení a poznámky sledovaných subjektů

Hodnocení lesku mělo dobrou až vysokou míru vnitřní shody hodnotitelů (ICC) (1, 3), koeficient byl v rozmezí 0,75 – 0,97), celková shoda hodnotitelů byla výborná (Cronbachova alfa 0,93).

Tabulka 2 ukazuje míru zlepšení lesku dle hodnocení hodnotitelů, výsledná hodnocení jsou graficky znázorněny na grafu 1. I když hodnocení jednotlivých hodnotitelů měla relativně velký rozptyl, dle párového t-testu byla potvrzena statisticky významná změna stavu (p < 0.05) před a po tréninku u všech subjektů, kromě S1. Jeho hodnocení bylo jednotlivými hodnotiteli po tréninku vyšší než před tréninkem.

Pro upřesnění typu a stavu hlasu jednotlivých subjektů před a po tréninku uvádíme souhrnný popis v tabulce 3.

Vibro-akustické výsledky

V části párového t-testu grafu 1 je zobrazeno porovnání dlouhodobých průměrovaných spekter habituálního čtení před (modrá) a po (červená) tréninku. I když se statisticky významné hodnoty potvrdily jenom v pásmech 2, 4, 6 a 7 kHz, z grafu lze pozorovat trend vyšší hladiny akustického tlaku (SPL) v oblastech od cca 2 do 5 kHz, kde v zásadě leží třetí až pátý formant, a pak ve vysokých oblastech 6,5 – 9 kHz. Pro lepší porovnání dlouhodobých průměrovaných spekter (LTAS) před a po tréninku jsou pro jednotlivé subjekty zobrazena spektra habituálního čtení ve spodní části grafu 1. U subjektů S2, S3, S5 je patrné zesílení spekter v oblastech nad 1 kHz, kdežto u S3 je zesílení jenom minimální a u S1 je spíše pozorováno zeslabení.

Korelace výsledného hodnocení lesku s hladinou jednotlivých pásem LTAS ukazuje statisticky významné zesílení celkové hladiny v pásmu od cca 200 Hz až po 4 kHz, nejvýznamnější korelace byla zjištěna ve frekvenčních pásmech s šířkou 100 Hz a se středem v 1, 2, 2,2 a 9,8 kHz.

Na grafu 2 jsou shrnuty porovnání měření hlasových polí. Na grafech habituálního čtení se projevily změny v celkovém zesílení hlasu u subjektů S2 a S4 a mírný posun průměrné výšky u S4 a S5. Párové porovnání změřených hodnot ukázalo statisticky významný nárůst průměrné výšky o 0,54 půltónu (p <0,02).

V úloze gradace volání na obrysech maxim SPL vidíme změnu nárůstu dosahované maximální intenzity a zároveň výšky jen u subjektů S2, S3, naopak mírné snížení je u subjektů S4 a S1, obrysové hranice maxim v průběhu zesilování se však v zásadě kryjí.

Ve zpěvním hlasovém poli jsou obecně pozorovány nejvýraznější změny. Párové porovnání změřených hodnot parametrů zpěvního hlasového pole ukázalo jenom statisticky významný nárůst nejhlubší změřené výšky o 1,92 půltónu (p < 0,05). U všech subjektů se zesílila kontura maxim SPL zpěvního hlasového pole, obecně ve vyšší polovině rozsahu hlasu. Ve falzetovém rejstříku (percepčně hlavovém) byl pozorován nárůst ve frekvenčním i dynamickém rozsahu. Změny se vyskytly i ve velmi hlubokých polohách hlasu, které nebyly předmětem tréninku. Vyrovnanější oblouky křivek se objevují v celém rozsahu modálního rejstříku, změny jsou patrné i v místech přechodu mezi hlubokým hrudním a smíšeným rejstříkem. Výraznější a vyrovnanější nárůst SPL v přechodových polohách ukazuje, že se studentky naučily více propojovat různé typy rejstříků a kompenzovat přechodové oblasti správnou mírou tlaku.

Ve spodním řádku grafu 2 jsou zobrazeny výsledky porovnání (pomocí párového t-testu) obrysů hlasových polí před a po tréninku v celkové skupině 5 subjektů. Statisticky významné výsledky jsou označeny zelenou ploškou pro významný nárůst SPL, po tréninku, tyrkysovou pro snížení SPL. Střední sloupec ukazuje toto porovnání pro obrysy hlasového pole při gradovaném volání. Jenom v oblasti maximální SPL hranice, v malé výšce tónu, nastal významný pokles SPL. V třetím sloupci je porovnání absolutních hodnot zpěvních hlasových polí, z grafu lze velmi dobře pozorovat průměrný nárůst maxim SPL ve vyšších dvou třetinách výškového rozsahu hlasu, v nejvyšší třetině naopak pokles minim SPL. Statisticky významné jsou však jenom nárůsty SPL v oblastech e‘, a‘, b‘, fis‘‘, gis‘‘, a‘‘ (označeny fialovou hvězdičkou). V prvním sloupci spodního řádku je zobrazeno porovnání tzv. normalizovaných hlasových polí. Výška je tedy zobrazena v relativní výšce vzhledem na polohu průměrné výšky habituálního hlasu daného subjektu a SPL vzhledem k průměrné SPL. Průměrné hodnoty mají podobné trendy, zvýšení obrysové křivky maxim SPL již od 4 půltónu nad habituální výškou, snížení minim SPL je v polohách cca 1,5 oktávy nad habituální polohou. Statisticky významné jsou opět jenom navýšení maxim SPL ve výškových polohách jedna a dvě oktávy nad habituální výškou.

Porovnání rozložení průměrných hodnot CQd vzhledem k pozici v hlasovém poli (graf 3) dobře dokumentuje zejména typy vibračních mechanismů zpěvního hlasu před a po tréninku. Graf samotných porovnání změřených hodnot odhaluje oblasti, kde v následku CQd statisticky významně narůstá (červené oblasti), respektive klesá (modré). Oblasti bez statisticky významné změny jsou zabarveny zeleně. Tyrkysové a žluté oblasti dokumentují polohy hlasového pole, které byly změřeny buď jenom před, resp. jen po tréninku – v nich měřený parametr nelze porovnávat.

Obecně lze u všech subjektů ve zpěvním hlasovém poli pozorovat zvýšení CQd ve vyšší polovině hlasového pole po tréninku. Tyto oblasti byly tvořeny s větší addukcí. Hlubší polovina hlasového pole se u subjektů mění různě. Modré oblasti v grafech porovnání ukazují oblasti, kde byl kontaktní koeficient větší před tréninkem. Takovou oblast vidíme u S1 v celé ff dynamice hlubší poloviny rozsahu zpěvního hlasu. Při porovnání barevné škály hodnot CQd zjistíme, že tato oblast patří koeficientům typickým pro plný modální rejstřík (CQd > 40 %) a ukazuje, jak subjekt po tréninku přešel do méně addukované podoby modálního rejstříku, nebo naopak plného (opřeného) falzetového rejstříku. Tento případ dobře dokumentuje právě S2 v oblasti mf dynamiky, kde je před tréninkem hodnota cca 30 – 40 %, kdežto po tréninku 20 – 30 % - což je typický falzetový typ. Protože hlas nebyl vytvářen dyšně, lze předpokládat, že po tréninku to byl opřený (rezonovaný) falzetový rejstřík. U S2 je pěkně pozorovatelný i whistlový typ tvorby hlasu s CQd < 10 % v oblasti nad e‘‘, po tréninku je pro celou tuto oblast typicky opřený falzet s CQd > 25 %.

U S3 je krásně oddělený hrudní a vyšší rejstřík, právě na základě měření CQd, typický modální způsob fonace se před i po tréninku nachází v mf a ff dynamice pod tónem c‘ (C4). Pak lze pozorovat zlomy v obrysu ff dynamiky, ale zejména pokles CQd do typického falzetu, v nejvyšších polohách nad cca g‘‘ (uprostřed C5 a C6) přechází hlas do whistlového typu s CQd < 10 %. V přechodových oblastech mezi modálním a falzetovým vibračním mechanismem došlo ke snížení CQd následkem tréninku, což je typický projev snahy o zmírnění barevné změny rejstříků. Podobným způsobem lze interpretovat změny i u S4 a S5.

V posledním sloupci grafu 3 jsou uvedeny jenom výsledky statistického porovnání rozložení CQd u habituálního čtení. U S3 vidíme pokles CQd v téměř celé ploše hlasového pole, naopak u S1 a S3 jeho nárůst. U S2 a S4 je nárůst patrný ve vyšší polovině rozsahu.

Kvůli velkému rozptylu hodnot parametru CQd u jednotlivých subjektů, který byl porovnatelný s globální změnou CQd v následku tréninku, nelze prokázat statisticky významné změny pomocí párového t-testu pro celou skupinu. Z tohoto důvodu ve spodním řádku grafu 3 alespoň uvádíme porovnání celkových dat všech subjektů (pomocí nepárového t-testu), které lze následně interpretovat jako společné trendové změny v celé skupině. Porovnání zpěvních hlasových polí dobře dokumentuje trend zvýšení CQd v následku tréninku ve ff dynamice ve vyšších dvou třetinách rozsahu hlasu a téměř v celém rozsahu pp dynamiky. Ke snížení CQd došlo obecně v nejhlubší třetině rozsahu střední a hlasité dynamiky, což dobře shrnuje výše uvedené výsledky pro jednotlivé subjekty. Porovnání habituálních hlasových polí velmi zajímavě rozdělilo toto hlasové pole na hlubší polovinu, kde se zvýšilo CQd a vyšší polovinu, kde se CQd v protikladu snížilo.

Graf 4 znázorňuje rozložení parametru Singing power ratio a jeho porovnání. U subjektů S1, S3, a S5, kde na grafu porovnání dominuje červená barva, můžeme říci, že po tréninku byly schopné zvýšit SPR v podstatě v celém rozsahu. U dvou dalších subjektů (S2, S4) jako kladnou změnu hodnotíme zvýšení SPR v místech přechodu mezi rejstříky (tóny c´[C4] a c´´ [C5]). Na základě měření akustických parametrů výsledky interpretujeme jako kladné změny v hlase, způsobené rezonančními cvičeními. Je zajímavé, že tyto změny lze pozorovat v celém frekvenčním rozsahu hlasu, ačkoliv ve vyšších polohách (nad cis´´) a nižších (pod malé as) jsme cvičení neprováděli.

Porovnání rozložení parametru SPR v hlasovém poli habituálního čtení ukazuje, že zvětšení tohoto parametru bylo pozorováno u subjektů S2 a S5, zejména ve vyšší a hlasitější poloze hlasu. U subjektů S1 a S4 se hodnota neměnila statisticky významně a u subjektu S3 bylo nejvýraznější snížení SPR uprostřed hlasového pole, na okrajích naopak zvýšení.

Trendové změny na základě porovnání všech dat (spodní řádek na grafu 4) mají relativně komplikovaný charakter. Ukazuje se však, že se obecně zvýšilo SPR v dolních dvou třetinách výškového rozsahu nejhlasitější a částečně i střední dynamiky hlasu.

Subjektivní hodnocení výsledků hlasového tréninku účastnÍKY

Zpětnou vazbu od účastníků výzkumu jsme dostávali po celou dobu tréninku. Každou část lekce jsme zahajovali zhodnocením toho, jak se cítí, i zhodnocením domácího tréninku. V závěru se písemně vyjádřili k absolvovanému tréninku takto: Shodně hodnotili zlepšení hlasové kondice, větší lehkost při mluvě, lepší dechovou výdrž a menší únavnost hlasu. Dále uváděli pocit „širšího“ a pružnějšího hlasu ve smyslu zvětšení hlasového rozsahu a plynulejšího přecházení z nižších do vyšších poloh. Kladně hodnotili i větší dynamiku a suverenitu v projevu. Shodli se na tom, že začali více vnímat způsob, jak hlas používají, někdy jsou schopní si uvědomit chyby (tvrdý začátek, tlačení, absenci rezonance, nedostatečný nádech apod.). Rádi by pokračovali v dalším tréninku, pociťovali dobu 2,5 – 3 měsíců za nedostatečnou pro větší změny v hlasu a pro hlubší fixaci návyků. Individualizované nahrávky cvičení používají i po skončení společného tréninku.

DISKUSE

Percepční šetření mluvního habituálního hlasu prokázalo výbornou shodu hlasových pedagogů při hodnocení vlastnosti lesk. Dále potvrdilo statisticky významné zlepšení hodnocení této vlastnosti u celkové skupiny všech subjektů. Tato vlastnost-lesk-je často popisována odborníky v souvislosti s lepší kvalitou hlasu, (14, 25, 30, 32, 33, 36, 37), což se nepřímo potvrdilo i v předkládané studii.

Porovnání spekter neukázalo statisticky významné rozdíly, ale trendově se průměrovaná spektra odlišují v zesílení specifických oblastí, náležícím třetímu až pátému formantu a vysoké oblasti mezi 7 – 9 kHz. Tento typ zesílení byl pozorován ve studiích popisujících profesionální hlas v podobě tvorby řečnického formantu (4), nebo i trénovaných zpěváků (29). Dle korelace se ukazuje, že míra lesku významně souvisí s celkovým zesílením hlasu v pásmech 200 – 4000 Hz. Významnější posílení pásma 2 – 4 kHz je spojováno se zvonivou barvou hlasu u zpěváků (35).

Z hlediska změny kvality a způsobu používání hlasu subjektů jsou však významnější jejich osobní poznámky, ve kterých se objevují fenomény: zlepšení výdrže a kondice, menší únavnosti, ale také zlepšení kvality v podobě lehčí tvorby hlasu.

Měření hlasových polí mluvních úkolů potvrdilo statisticky významný nárůst průměrné výšky o 0,54 půltónu. Tento nárůst je z percepčního pohledu vzhledem k podstatně většímu rozsahu výškové modulace (v předkládané studii byl tónový rozsah habituálního hlasu cca 1 oktáva) zanedbatelný. Mírný nárůst výšky je možné považovat za nárůst napětí, který v tomto případě interpretujeme jako větší „oporu“, protože kvalita hlasu se obecně zlepšila v lesku. Obrysové křivky hlasových polí habituálního čtení nevykazují systematické změny a důležité parametry jako průměrná SPL habituálu, jakož i maximální SPL nebo výška u gradace volání, leží v normách prokázaných u začínajících herců (10). U habituálního čtení vidíme ekvivalentní rozdíly, u subjektu S1, kde změna lesku byla nejmenší a statisticky nevýznamná, zaznamenáváme mírný pokles celkové intenzity hlasu po tréninku, naopak u subjektu S4, kde byla změna nejvýraznější, je dobře patrný nárůst intenzity. Gradace volání nevykazuje systematické změny maximální polohy a SPL volání, změřené hodnoty jsou v normě – nejde o poškozený hlas. Neměnnost dosahovaných maxim obrysů v úkolu gradovaného voláni (ve střední až vyšší intenzitě) dobře dokumentuje stabilitu tohoto úkolu vzhledem k tréninku. Proto lze uvažovat o tom, že gradace volání popisuje zejména fyziologicky dané možnosti změny dynamiky hlasu, na které nemá vliv hlasový trénink. Rozdíly jsou jenom v extrémních intenzitách, které budou souviset spíše s celkovou momentální kapacitou a výkonem hlasu subjektu, než změnou funkce.

Rozdělení habituálního hlasového pole, dle porovnání všech dat CQd na dvě protichůdné poloviny, lze interpretovat tak, že vyšší a hlasitější část habituálního hlasu byla po tréninku tvořená s menší addukcí. Vzhledem k typickému průběhu melodické a dynamické linky při mluvě, je možné tento výsledek interpretovat též jako jemnější nasazení hlasu na začátku dechových frází. Hlubší a tišší poloha byla v protikladu tvořena s větší addukcí – pravděpodobně větším opřením, tedy udržením výraznějšího napětí až do konce fráze (jinými slovy nepovolením hlasu na konci dechových frází). Tento vzorec je typický pro kvalitnější - aktivnější mluvu.

Porovnání změn měřených parametru SPR, vzhledem na pozici v hlasovém poli u habituálního čtení, neprokázalo žádné významné trendy. U každého subjektu byly změny individuální. Dle slovního hodnocení a změny lesku také nelze najít očekávané trendy, tedy, že se jednoznačně SPR zvýší nebo sníží. Toto zjištění je zajímavé, ale lze nad ním diskutovat i ve smyslu, že výše uvedené předpoklady změn parametrů se týkají prodloužené fonace, nebo zpěvního hlasu. Zdá se, že je nelze zobecňovat i na mluvní hlas, kde výsledky může ovlivnit výrazná složka segmentace konsonanty.

Protože brumenda svou podstatou (provádí se na držených tónech a jsou spojeny i s tréninkem intonace) patří více mezi zpěvní cvičení, lze dobře dokumentovat i změny ve zpěvním hlase. Měření obrysů zpěvního hlasového pole, ale i rozložení vibro-akustických parametrů vzhledem k pozici v hlasovém poli, dokumentují změnu způsobu používání zpěvního hlasu následkem tréninku. Zvětšení dynamiky se týkalo obrysové křivky maximální dynamiky u všech subjektů. Ve 4 z 5 případu se týkalo celé vyšší poloviny, resp. 2/3 výškového rozsahu. Grafické porovnání průměrných hodnot obrysových křivek dobře dokumentuje podobný trend obecně pro celou skupinu, statisticky byl dokázán jen v některých polohách. Protože však bylo sledováno jen pět subjektů, už takto prokázané významné rozdíly lze považovat za dobrý předpoklad celkového potvrzení při vyšším počtu subjektů. Podobný efekt rozdílu mezi pěvecky trénovanou a netrénovanou skupinou žen prokázala i studie (15). Normalizovaná data upřesňují statisticky významné polohy ve výšce jedna a dvě oktávy nad habituální polohou hlasu.

I když subjekty v předkládané studii nedosahují maximálních dynamik trénované skupiny (15), lze dobře pozorovat trend zesílení vyšších poloh hlasu. Navíc se prokázalo (jak individuálně tak trendově pro celou skupinu), že vesměs byly tyto oblasti hlasového pole spojeny i se zvětšením kontaktního koeficientu, které lze na základě porovnání konkrétních hodnot CQd interpretovat jako zvýšení addukce (nárůst kontaktu) hlasivek. Podobný jev byl popsán jako efekt tréninku u mužů (24) a ve vyšších polohách i u žen (23). Na našich datech se ukazuje i trend zlepšení kontaktu hlasivek, který předpokládá změnu z whistlového (resp. dyšného) typu fonace s malým kontaktem na falzetový, nebo méně dyšný.

Hlubší polovina rozsahu hlasu se v tomto smyslu pro jednotlivé subjekty chovala různě. Změny CQd naznačují, že oblasti, které byly před tréninkem tvořeny s přílišnou addukcí (typické pro tlačený modální rejstřík), se po tréninku právě zmírnily. Když vezmeme v úvahu, že metoda porovnání parametrů vzhledem k pozici v hlasovém poli ukazuje změny parametrů ve stejné výšce a intenzitě, lze také tvrdit, že právě výše uvedené pozorování ukazuje na oblasti, které byly subjekty tvořeny se stejnou hladinou akustického tlaku, ale s menším kontaktním koeficientem. Tedy podobně hlasitý hlas bylo po tréninku možné tvořit s menší addukcí, a tudíž i s menší námahou. To je příklad ideální změny, která vede k nárůstu intenzity na jiné než hlasivkové úrovni. Což je způsobeno pravděpodobně rezonančním posílením.

Například u S1 je celá spodní polovina ff dynamiky tvořená s nižším CQd po tréninku, ale na grafu SPR došlo v inkriminovaných oblastech k nárůstu SPR. Tedy obohacení o složky v pásmu 2 – 4 kHz a lze tak předpokládat, že hlas byl v daných oblastech lépe rezonovaný.

Zajímavé je i pozorování u subjektů S3 a S5, že právě v oblastech přechodu mezi modálním a falzetovým vibračním mechanismem - na základě měření CQd (21), bylo pozorováno lokální snížení CQd po tréninku. Toto lze interpretovat jako snahu o zmírnění přechodů rejstříků, a protože naše subjekty neměly jinou pěveckou přípravu, lze to považovat za následek cvičení pomocí brumend.

Porovnání celkových dat potvrzují výše uvedený rozbor na celkových trendech, kde nejhlubší třetina výškového rozsahu střední a hlasité dynamiky měla po tréninku nižší hodnoty CQd. Tato oblast hlasového pole je typická modálním / hrudním rejstříkem ženského hlasu, který se v následku tréninku zjevně zjemnil. Tím se tedy vylepšuje efektivita tvorby hlasu v této oblasti, bez zbytečné tenze (53). Vyšší oblast uvedených dynamik, ale i celková nejtišší dynamika byly naopak více „opřené“ s větším kontaktem hlasivek.

Porovnání parametru SPR u 3 z 5 subjektů ukázal významný nárůst téměř v celém rozsahu. Pokles SPR byl pozorován v případě S1 a S3 jen ve velmi vysoké poloze hlasu. Ale hlasový trénink neprobíhal se zaměřením na zpěvní techniku ve vysokých polohách, a protože tyto oblasti byly zároveň tvořeny s větším CQd, lze předpokládat, že na začátku tréninku byl hlas spíše tenzního než rezonovaného charakteru. U subjektu S5 je lokální pokles SPR jen v přechodové oblasti rejstříků ve střední dynamice (oblast a‘ – d‘‘) a je možné se domnívat, že tento jev může souviset s problémem vyrovnávání hlasových rejstříku na jejich přechodu. Subjekty, u kterých v porovnání SPR převažují modré plochy, lze interpretovat podobně. Střední a tichá dynamika nevykazují nárůst SPR, ale u obou subjektů lze vypozorovat nárůst v maximech dynamiky. Tam, kde tento náznak není zobrazen červenou, je jasné, že intenzita ff dynamiky narostla po tréninku tak výrazně, že vlastně byly porovnávány mf dynamika po tréninku s ff dynamikou před tréninkem. V takových případech, vzhledem na předpokládanou změnu tenze hlasu, nelze výsledek jednoznačně interpretovat.

Jedním z nejpozoruhodnějších výsledků studie je zjištění, že subjekty, jejichž trénink byl zaměřen na brumendová cvičení (když vokální trakt byl uzavřen sevřenými rty), která probíhala zejména v oblastech hlubší a střední polohy (oblast nejvyšší oktávy se v zásadě vůbec necvičila), se samovolně dynamicky zlepšily ve vyšší polovině svého hlasového rozsahu. Další zajímavostí je, že změna hlasu byla dokladována na měření zpěvního hlasového pole na fonaci vokálu „a“. Proto lze předpokládat, že návyky vytvořené u brumend, subjekty dokázaly aplikovat i při zpěvu nejvíce otevřeného vokálu (vokálu - s nejvyšší polohou prvního formantu, tedy u zvuku tvořeného vokálním traktem, který se na distálním konci nejvíce liší od trénovaných cvičení).

Protože zásadní pozorovaná změna byla ve vysokých polohách spojena zejména s nárůstem CQd, lze odvodit, že brumenda umožňují nacvičení lepší addukce (pravděpodobně to lze vyjádřit i jako lepší opory). Též se ale ukázalo, že na přechodech vibračních mechanismů docházelo k snížení CQd. Tvrzení lze tedy rozšířit o předpoklad zlepšení schopnosti propojení přechodu rejstříku. Parametr SPR měl zase vyšší hodnoty, což je pravděpodobně spojeno s větší zvonivostí hlasu, zejména ve ff dynamice a podobně i v oblasti přechodů rejstříků.

Fakt, že účastníci výzkumu i dále používají individualizovaná cvičení a nahrávky ve své profesní umělecké/pedagogické praxi, považujeme za další potvrzení úspěšnosti tréninku. Protože, jak uvádějí autoři ve vokologickém přehledu (52), pozitivní výsledky v RVT byly zaznamenány především u pacientů, kteří používali rezonanční techniky i mimo kliniku, tedy v běžném životě, bez ohledu na to, jestli používali RVT či Confidential Voice techniques. Na rozdíl od pacientů, kteří tak nečinili a nebyl u nich zjištěn hlasový benefit. Z toho vyplývá, že pouze trénink s terapeutem či pedagogem na lekcích mnohdy nestačí. Je zapotřebí studenty motivovat pro další domácí trénink, dát jim správné instrukce, aby necvičili špatně a nefixovali si chyby. Je dobré, pokud mají po skončení pravidelného tréninku či terapie možnost obrátit se na svého trenéra/terapeuta a probrat s ním možné chyby či osvěžit si tréninkový postup.

ZÁVĚR

Ve studii byl sledován efekt brumendových cvičení u skupiny 5 studentek AMU bez jiného hlasového výcviku. Efekt tréninku byl hodnocený v percepčních testech a pomocí vibro-akustických metod. Čtyři hlasoví pedagogové měli výbornou vzájemnou shodu při poslechovém hodnocení lesku a dle jejich hodnocení lze tvrdit, že studentky po hlasovém tréninku statisticky významně zvýšily míru lesku v hlase, což je jednou z vlastností spojených se zlepšením kvality hlasu.

Pokud jde o měření hlasového pole, významnější změny byly pozorovatelné více ve zpěvním hlase než v mluvním. Tento efekt je očekávatelný, protože brumenda se provádějí formou prodloužené fonace. Zpěvní hlasová pole ukázala velmi specifické a individuální změny následkem tréninku. Na základě statistického porovnání celkové skupiny lze tyto změny interpretovat jako trendové zvýšení maximálních SPL ve vyšších dvou třetinách výškového rozsahu a zeslabení minimálních SPL v oblasti nejvyšší třetiny rozsahu. Při zvětšení počtu subjektů lze předpokládat potvrzení těchto změn. V předkládané studii však byly potvrzeny statisticky významné změny na obrysech maxim hlasového pole v oblastech, které jsou  typické pro přechody rejstříků.

Měření rozložení kontaktního koeficientu (dle elektroglotografie) a parametru SPR (singing power ratio) v hlasovém poli, potvrdilo statisticky významné individuální změny v používání hlasu. Obecně byla odhalena strategie zesílení vyšší poloviny rozsahu hlasu pomocí zvětšení addukce. Ve spodní polovině rozsahu výsledky ukázaly významné zmírnění kontaktního koeficientu na přechodech mezi vibračními mechanismy. Měření SPR prokázalo zvýraznění spektrálních složek v oblasti 2 – 4 kHz, typické pro profesionální mluvu i zpěv.

Porovnání celkových dat statisticky dokladuje celkem ideální stav pěveckého tréninku, kdy dle nárůstu SPR v střední a vyšší dynamice lze předpokládat obohacení spektra a výraznější zvonivost hlasu, které zároveň s trendovým poklesem CQd v oblasti modálního mechanismu indikuje pokles addukce. Frekvenčně obohacený hlas po tréninku je tedy tvořen se stejnou intenzitou, ale menší addukcí, to ukazuje na zlepšenou efektivitu tvorby hlasu.

Měřené parametry u mluvního hlasu obecně ukazovaly na vysoce individuální změny, statisticky se však potvrdilo mírné zvýšení polohy hlasu. Globální vyhodnocení rozložení CQd v mluvním hlasovém poli ukazuje na zmenšení addukce ve vyšší polovině a zvětšení addukce v nižší polovině rozsahu. Společně s potvrzeným nárůstem lesku hlasu lze uvedený výsledek interpretovat jako zvýrazněné opření mluvního hlasu s jemnějším nasazením na začátku dechových frází a udržení dostatečného opření až do konce fráze.

Účastníci potvrdili tato pozorování subjektivním hodnocením zlepšení hlasové kondice, větší lehkostí při mluvě, větší dechovou výdrží, menší únavou, možností použití většího hlasového rozsahu a plynulejšími přechody z nižších do vyšších poloh hlasu.

Brumendová cvičení se z objektivního i subjektivního hlediska potvrdila jako vhodná pro rozvoj hlasových kvalit a dovedností u zdravé skupiny. Způsob dokumentace a následného statistického zpracování ukazuje vhodnou cestu k doložení objektivních změn v tvorbě hlasu při tréninku, resp. reedukaci. Podle získaných zkušeností se domníváme, že pro ještě výraznější pokrok u zdravého hlasu je zapotřebí prodloužit dobu tréninku. Důležitý je také pravidelný domácí trénink. Některé výsledky kvůli malému počtu subjektů ukázaly jen trendové změny, které se však chystáme potvrdit v dlouhodobější studii na větší skupině studentů AMU.

Praktická doporučení

Protože je tato studie na pomezí hlasové edukace i terapie, rádi bychom zde uvedli některé zásady a doporučení pro práci s brumendy, které jsou v terapeutické a pedagogické literatuře uvedeny. Vybrali jsme ty, o kterých se domníváme, že mají nejširší dosah do praxe a na kterých se shoduje větší část odborníků z oblasti terapie a hlasové pedagogiky.

Pokud jde o vlastní provádění brumendových cvičení, pedagogové i terapeuti se shodují na velké důležitosti kontroly techniky – ve smyslu správného pochopení a provedení cviku (6, 20, 22, 27, 26, 33, 46). Při používání v terapii  je třeba kontrolovat především nácvik kvalitního měkkého fonačního začátku (měkkého nasazení tónu) a nazvučení nosovky mmmm, dále plynulost spojení nosovky mmm s vokálem (20, 27, 56). Propojení musí být plynulé, aby nevznikal tvrdý skok. Je třeba stále sluchem kontrolovat nežádoucí nazalitu, která může přetrvávat při fonaci vokálu (27). Doporučuje se kontrola zacpáním nosu během fonace vokálu. „Při nazalitě kolabuje zvuk, nebo se deformuje, ale při správném nazvučení nosovky v ústní dutině se zvuk samohlásky nemění“ (27). Při kvalitně provedeném cvičení nejprve pociťujeme rezonanci jako vibraci v hlavě - od horního patra nahoru (např. čelo, kořen nosu, mezi očima) a později v celém prostoru (20, 27).

Při terapii se na začátku cviky doporučují provádět ve středně vyšší poloze hlasu, hlubší poloha je pro hlavovou rezonanci méně přirozená a obtížná (27). Cvičení se doporučuje provádět na několika tónech hrudního rejstříku a postupně v rozsahu celé oktávy. Důležitým krokem při hlasovém cvičení je přechod do přirozené mluvní polohy, kde je třeba zachovat nacvičenou hlavovou rezonanci. Mělo by dojít k propojení hrudního a hlavového rejstříku (20, 27). Při provádění rezonančních cviků je třeba kontrolovat intenzitu fonačního tlaku (34). Pacient by se měl snažit o uvolněné provedení, bez tlaku v krku a napětí zevních svalů hrtanu (20, 27, 34, 57).

Důležitým předpokladem pro úspěšné terapeutické používání brumend je rovněž osvojení si základů správné dechové techniky. Pacient by měl zvládnout základní dechové stereotypy např. nácvik správného vedení dechu pomocí bráničního svalu a zapojení tzv. brániční opory (20,27, 34, 56, 57).

V hlasovém tréninku a pedagogice u hlasových profesionálů (především pěvců, herců) je rovněž kladen velký důraz na správné a precizní provádění cviků (5, 6, 8, 26, 33). Je zde podtrhnuta role učitele, který musí neustále sluchem sledovat posazení (nasazení) tónu a provedení cviku. Vyvstávají zde obavy, že žák, který by nebyl zpočátku opravován, si nemusí vytvořit potřebnou sebekontrolu a může si zafixovat špatné nasazení tónu (6, 26).

Správně tvořené brumendo má znít bez jakéhokoli tlaku, nemělo by unavovat a mělo by vést k pocitu rozezvučení čelní, lícní a nosní dutiny (6, 26). Je rovněž třeba dbát na měkké, lehké a přitom plné nasazení tónu a na správnou míru intenzity hlasu. Pro začátek je doporučována spíše intenzita nižší (mp – mf), postupně je možné zařadit i crescendo a decrescendo (6, 22, 26).

Pedagog by měl rovněž ohlídat, aby student mylně (místo hlavového brumenda) nezpíval tlačený tón, nevytvářel nežádoucí zadní rezonanci (ve smyslu přílišného rozšiřování prostor v zadní části úst a hltanu), či aby u něj nenastávala nežádoucí nazalita a huhňavost (5, 6, 22, 26, 30, 33).

Pro kontrolu správně prováděného brumenda se doporučuje postup, kdy si žák při brumendu přidrží nosní dírky. Při použití správného předního hlavového brumenda, tón po zacpání ihned přestane znít. Tlačí-li žák na tón, ozývá se zvuk tlumeně dál (6, 26, 33).

Doporučována je rovněž celá řada představ a pocitových cvičení pro navození správného hlavového tónu. Např. zpívat brumendo s pocitem „velkého oblouku vpředu“ a každý další tón cvičení je v představě o kus dál vpředu (26, 22). Časté je rovněž doporučení nasadit tón vždy s pocitem „shora“, nikdy opačně (6, 26).

Většina pedagogů (stejně jako terapeutů) zdůrazňuje vnitřní vibrační pocity, které vedou od špiček zubů dále do nosu, mezi oči, čelo až na temeno hlavy (případně vibruje celá maska – viz předchozí), s tím jsou rovněž spojeny pocity intenzity a koncentrace hlavového tónu (5, 6, 19, 22, 26, 30, 31, 33, 40).

Podmínkou u těchto hlasových/rezonančních cvičení je rovněž soustavná pozornost věnovaná dechové technice (5, 6, 26, 30, 33, 40). Při prvotním nácviku brumend se např. doporučuje postup tzv.“ zvučícího výdechu,“ kdy student nechává vše uvolněné tak, jak to je při nádechu nosem. Před fonací se doporučuje jedno klidné nadechnutí a vydechnutí nosem, které uvolňuje cestu shora dolů zřetelně a pomáhá studentovi si ji uvědomit. (30)

Pokud jde o polohu, ve které se mají cviky provádět, u hlavového brumenda se na počátku doporučuje zařadit sestupná cvičení v poloze přirozeného středu hlasu (tedy v poloze mluvní a lehce vyšší) v intervalech sekundy (malá a velká sekunda) (6, 26, 30, 33, 40). Po zvládnutí sestupných cviků, se doporučuje zvolit i cvičení vzestupná v rozsahu tercie, kvinty atd. (6, 9, 26, 40). Doporučuje se začít s tréninkem brumend v klidném legatu, po zvládnutí je možné zařadit i lehké staccato a také rozvíjet propojení brumend s vokály a artikulačními cviky (6, 26, 40).

V praxi se můžeme setkat ještě s dalším využitím brumend - jako s prostředkem ke zvládnutí pěvecké intonace. Toto využití pro lepší a jistější intonaci se objevuje při tréninku sólového i sborového zpěvu (22) (v praxi např. sbormistr Pavel Polášek), dále u vokálních a capella skupin a v různých profesionálních i zájmových souborech staré hudby, folklórních/etno souborech a podobně. Pozitivní zkušenost s využitím brumend při výuce zpěvu u neintonujících studentů sděluje na výukových seminářích i doc. O. Češková z DAMU v Praze. Podle jejích tvrzení dociluje brumendy toho, že i neintonující student po cca 12–18 měsících tréninku začíná částečně čistě intonovat a rozeznává čistý/falešný tón. Po 3 letech studia je již z pravidla schopný intonovat čistě. Tuto svou zkušenost dokládá 30letou pedagogickou a terapeutickou praxí. Zkušenosti s laděním tónu pomocí rezonančních cvičení uvádějí také další pedagogové individuální hlasové a pěvecké výchovy, ale spíše ve smyslu naladění hlasu na potřebnou emoci či určitou výšku, kvůli konkrétnímu úkolu na jevišti (19, 46). Nikoli ve smyslu nácviku intonace jako takové.

Poděkování

Studie vznikla na Akademii múzických umění v Praze v rámci projektu „Zvuková kvalita“, podpořeného z prostředků Institucionální podpory na dlouhodobý rozvoj výzkumné organizace, kterou poskytlo MŠMT v r. 2018. Děkujeme vedoucím: Ing. Z. Otčenáškovi, prof. N. Zárubové-Pfeffermannové, studentům AMU a hodnotitelům z řad hlasových odborníků DAMU a HAMU.

Adresa ke korespondenci:

Mgr. Eva Dvořáková

Výzkumné centrum hudební akustiky

Hudební a taneční fakulta AMU

Malostranské nám. 13

118 00 Praha 1

e-mail: dvorakova.e@tiscali.cz