Vzpomínka na doc. MUDr. Miloslava Hroboně, CSc.

Doc. MUDr. Miloslav Hroboň, CSc., se narodil 4. 10. 1939 v Merníku, v okrese Michalovce. Jeho otec byl v Merníku evangelickým farářem.

Miloš s výborným prospěchem maturoval v Rimavské Sobotě a hlásil se na univerzitu. Vzhledem ke svému původu, protože byl syn faráře, ale pět let trvalo, než získal povolení ke studiu na vysoké škole. Jak se tehdy říkalo: „musel jít do výroby“. Nejprve pracoval jako dělník na stavbě, poté si udělal ve večerním studiu nástavbu jako rentgenologický laborant a práci rentgenologického laboranta začal vykonávat v dětské Fakultní nemocnici v Bratislavě.

Až v roce 1961 byl konečně přijat ke studiu medicíny. Zahájil studium na Lékařské fakultě v Bratislavě, kde studoval obor pediatrie. V průběhu studia zažádal o přestup na Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy do Prahy. V Praze se stal velmi oblíbeným spolužákem pro svou přátelskou a družnou povahu.

V průběhu studia v Praze se seznámil s kolegyní z kroužku Věrou Tučkovou, kterou si vzal za manželku ve stejný den, v který byl promován. Po základní vojenské službě, kterou absolvoval v Praze, nastoupil na doporučení doc. Brachfelda na ORL kliniku Všeobecné fakultní nemocnice, vedené prof. Sedláčkem.

Po nástupu na kliniku se věnoval oboru v celé šíři, ale zejména ušní problematice. Mnoho znalostí a dovedností získal od prof. Sedláčka, který si MUDr. Hroboně velmi oblíbil, ale také při zahraničních pobytech. Zkušenosti získal zejména v Amsterdamu, kde strávil několik měsíců, a své znalosti ještě dále prohloubil při pobytu v Srbsku, Německu a Švédsku. Mimo velmi cenných klinických zkušeností si ze zahraničních pobytů přivezl i celoživotní přátelství zahraničních kolegů.

Miloš Hroboň byl záhy jmenován asistentem. Když kliniku převzal prof. Tichý, vykonával Miloš funkci jeho zástupce. Obhájil kandidátskou dizertační práci, která se týkala problematiky rekonstrukce středoušní dutiny s pomocí silikonových blanek. Po obhájení kandidatury byl jmenován docentem v oboru otorinolaryngologie.

Po ukončení přednostenství prof. Tichým kliniku převzal doc. Betka a doc. Hroboň jeho kandidaturu velmi podpořil. Pracoval dále jako zástupce prof. Betky až do roku 1993. Po přechodu kliniky do Motola zůstal jako primář nově vzniklého ORL oddělení ve Všeobecné fakultní nemocnici až do roku 2004. Po ukončení primariátu dále ještě působil v různých soukromých ambulancích v Praze.

V soukromém životě se Miloš Hroboň intenzivně věnoval pražskému sboru Slovenské evangelické církve, kde působil jako kurátor.

Miloš miloval chalupu v Psárově na Táborsku. Nejenže se staral o všechny sousedy po zdravotní stránce, ale zařizoval pro ně a všechny jejich přátele a kamarády vše možné i nemožné, a to nejen zdravotní služby. Podobně se věnoval i velmi rozvětvené slovenské rodině.

Byl také nadšeným sportovcem. V mládí hrál zejména volejbal, později se věnoval hlavně tenisu a lyžování.

Doc. Hroboň vychoval řadu kolegů, kteří jsou hrdi na to, že byli jeho žáky. Bez jeho jednoznačné podpory, jak lékařské, tak osobní, by rozhodně jejich kariéra proběhla jinak. Jmenujme alespoň Michala Navaru, Jana Klozara, Miloše Taudyho, Pavla Jablonického a zejména Jana Betku.

S Milošem Hroboněm mě poutalo celoživotní přátelství. Jezdili jsme na společné dovolené do Jugoslávie a na lyže. Moje děti Miloše oslovovaly „strýčku“ a on je oslovoval něžným slovem „smetáci“.

Miloš byl muž s nejširším srdcem, jaké si můžeme představit. Pro nás všechny měl vlídné slovo, povzbuzení a pochopení. Nikdy nemůžeme zapomenout na jeho charismatický široký úsměv, hlasitý zpěv a hlavně přátelství, na které bylo vždy a v každém okamžiku stoprocentní spolehnutí.

Miloš nám bude moc chybět!

prof. MU Dr. Jan Betka, DrSc.

jan.betka@fnmotol.cz