Prospektivně-retrospektivní analýza incidence mutací genů nádorů štítné žlázy u cytologických nálezů Bethesda III– VI a jejich implementace do klinické praxe chirurgické deeskalace a/ nebo individualizované léčby

Souhrn

Úvod: Incidence nádorů štítné žlázy celosvětově stoupá. Mezi nejčastější zhoubné nádory štítné žlázy patří dobře diferencované karcinomy (WDTC), zejména papilární karcinom štítné žlázy (PTC) a folikulární karcinom štítné žlázy (FTC), které patří mezi nejčastější zhoubné nádory endokrinního systému. Méně často je diagnostikován medulární karcinom štítné žlázy (MTC). Genetické změny určují agresivní chování nádorů a zvyšují metastatický potenciál nádorů štítné žlázy. Cílem práce je zjistit incidenci bodových mutací genů a fúzních genů u pacientů s cytologií Bethesda III–VI jako možného prediktoru indikace rozsahu chirurgických výkonů na štítné žláze. Metodika: Studie byla prospektivně-retrospektivní a zahrnovala pacienty operované na Klinice otorinolaryngologie a maxilofaciální chirurgie 3. LF UK a ÚVN Praha v období 1. 7. 2019 do 1. 7. 2022, tedy období 36 měsíců. Do studie bylo zařazeno celkem 273 osob. V detekci BRAF V600E genu byla použita alela specifického realtime PCR (LC480, Roche). Mutace TERT byla detekována přímou sekvenací (CEQ 8000, BeckmanCoulter), vzorky byly analyzovány PCR (MiSeq, Illumina) a dále byl použit Thyro-ID panel (4base) detekce dalších 12 genů. Dále bylo testováno 23 fúzních genů včetně ALK, BRAF, GLIS3, NTRK1, NTRK3, PPARG, RET genu využitím realtime PCR, MTC test mutací genu RET a RAS. Výsledky: Do souboru bylo zařazeno 273 operovaných s předoperační cytologií Bethesda III–VI. V souboru bylo 21 (7,7 %) mužů a 256 (93,77 %) žen. Histologicky bylo potvrzeno 103 (37,72 %) karcinomů a ve 170 případech (62,27 %) s nálezem nezhoubného nádoru. Bethesda III benigních histologií bylo 118 (63,78%), 67 pacientů (36,21 %) si vyslechlo diagnózu karcinomu. Bethesda IV benigních histologií bylo 50 (70,42 %) a 21 (29,58 %) maligních nádorů. Bodová mutace BRAF V600E byla detekována u 63,85 % PTC a jen jednou u benigního nádoru a jednoho NIFTP nálezu. V souboru bylo zastoupení PTC 83 (76,14 %), FTC a jeho varianty 14 (12,84 %) a MTC byl detekován u 6 (5,5 %) nádorů souboru. Závěry: Bodová mutace BRAF V600E byla detekována u 63,85 % PTC a jen jednou u benigního nádoru a jednoho NIFTP nálezu.

Klíčová slova:

deeskalace – karcinom štítné žlázy – BRAF V600E – fúzní geny – tyreoidektomie – bodové mutace genů – paréza NLR

Úvod

Incidence nádorů štítné žlázy celosvětově stoupá. Mezi nejčastější zhoubné nádory štítné žlázy patří dobře diferencované karcinomy (WDTC), zejména papilární karcinom štítné žlázy (PTC) a folikulární karcinom štítné žlázy (FTC), které patří mezi nejčastější zhoubné nádory endokrinního systému. Méně často je diagnostikován medulární karcinom štítné žlázy (MTC) [1–3].

V literatuře uvádí více autorů vznik nádorové transformace buněk založený na genetické změně (bodové mutace a mutace fúzních genů) s následnou změnou v buněčné proliferaci a apoptóze buněk. Všeobecně je přijímána skutečnost, že tyto genetické změny zvyšují agresivní chování nádorů a zvyšují metastatický potenciál nádorů štítné žlázy. Genové mutace jsou také spojovány s možným snížením akumulace jódu a s tím spojeným snížením efektivity léčby radioizotopy jódu. Mezi nejčastěji identifikované genové mutace patří geny (lokusy) BRAF, RAS, TERT, RET, p53 geny a fúzní geny RET/PTC, PAX8/PPARy, NTRK, HTRK a další. Huang et al. konstatují, že mutace BRAF V600E rozlišuje PTC do kategorií s nízkým a vysokým rizikem. Míra recidivy je vysoká u pacientů s PTC pozitivní na mutaci BRAF > 1 cm a < 4,0 cm (zejména nádory velikosti 2–4 cm), kde je doporučena totální tyreoidektomie jako metoda volby. Naopak lobektomie (hemityreoidektomie) je upřednostňována pro mutaci BRAF – negativní PTC [4]. Je tedy zřejmé, že exprese mutací genů a fúzních genů jsou součástí diagnostiky a ovlivňují indikaci rozsahu chirurgického výkonu a další léčby diferencovaných karcinomů štítné žlázy [5,6].

Kovatch et al. [5] konstatují, že v současnosti je vysoká incidence WDTC diagnostikována ve stadiu do 1 cm, resp. T1aN0M0 jako tzv. incidentální nádory. S tím souvisí i trend deeskalace chirurgické léčby těchto nálezů podložený studiemi EBM [7]. American Thyroid Association (ATA) již v roce 2015 formulovala guidelines o snížení aplikace radiojódu ve skupině označené lowrisk WDTC a později i deeskalace chirurgické léčby [8]. Na základě těchto doporučení byly zkoumány nejen medicínské, ale i ekonomické (economy based medicine) efekty [9–11]. Hartlová et al. [12] popisují koncept tzv. personal tailored therapy (PTT) u nemocných s indolentními nádory štítné žlázy, kde mohou současné možnosti zabránit nadbytečné a extenzivní chirurgické i medikační léčbě. Dokladují, že u nádorů T1a, které jsou dlouhodobě stabilní, je možné u neagresivního průběhu namísto totální tyreoidektomie uplatnit v léčbě pouze hemityreoidektomii, stejně jako je možné modifikovat indikaci léčby radiojódem pouze u nádorů < 10 mm.

Pro pokročilejší nádory se somatickými mutacemi genů lze pak indikovat personalizovaný postup, resp. individuálně s ohledem na agresivitu tumoru, charakteristiky molekulárně-genetické analýzy a agresivního chování nádoru v kombinaci chirurgické, radioizotopové a systémové léčby s cílem zlepšit kvalitu života nemocných [12]. Další autoři vedle výkonu na štítné žláze diskutují o možnostech deeskalace léčby WDTC ve smyslu indikace profylaktické blokové disekce [13–16]. Názory na indikace elektivních bloků jsou spojeny především s jejich indikací v oblasti VI tzv. centrální krční disekce či kompartmentové disekce u PTC a laterálních a posterolaterálních blokových disekcí u mTC především T1–T2 N0M0 nádorů [13–18]. Genová analýza u maligních nádorů štítné žlázy aspiruje v současnosti na přesnější klasifikaci rizik oproti v minulosti aplikovaným klasifikacím (AMES, GAMES aj.).

Cílem práce je zjistit incidenci bodových mutací genů a fúzních genů u pacientů s cytologií Bethesda III–VI jako možného prediktoru indikace rozsahu chirurgických výkonů na štítné žláze.

Metodika

Studie byla prospektivně-retrospektivní a zahrnovala pacienty operované na Klinice otorinolaryngologie a maxilofaciální chirurgie 3. LF UK a ÚVN Praha v období 1. 7. 2019 až 1. 7. 2022 (tj. 36 měsíců). Do studie bylo zařazeno celkem 273 osob s předoperační cytologií klasifikace Bethesda III–IV. Po zařazení do studie byl vyžádán od všech zařazených pacientů informovaný souhlas. Studie byla prováděna v rámci studie schválené etickou komisí Ústřední vojenské nemocnice v Praze (číslo 108/16-92/2021).

Vstupní (inkluzní) kritéria byla: cytologické vyšetření s výsledkem klasifikace Bethesda III–VI bylo hlavním vstupním kritériem. Indikace k chirurgické léčbě z důvodu podezření či potvrzeného nádorového onemocnění štítné žlázy a šlo o první operaci na štítné žláze a/nebo uzlinovém systému krku pro onemocnění štítné žlázy. Dalším vstupním kritériem byl věk >18 let.

Vylučující (exkluzní) kritéria pro studii byly výsledek cytologie Bethesda II a samozřejmě i nediagnostické nálezy (cytologie Bethesda I). Dalším vylučujícím kritériem byl věk < 18 let. Dále byly vyloučeny ze studie nemocní po totální či parciální tyreoidektomii před zahájením studie a/nebo recidivy nádorového onemocnění štítné žlázy léčené před obdobím operace štítné žlázy. Do studie nebyli zařazeni pacienti s extratyreoideálním maligním onemocněním diagnostikovaným a/nebo léčeným před zahájením léčby v období studie.

U všech operovaných byla prováděna operace v rozsahu indikovaném multioborovým konziliem (endokrinolog, chirurg štítné žlázy, patolog). Histologické vyšetření a stanovení diagnózy nádoru bylo provedeno na Oddělení patologie ÚVN, a to dle standardního postupu včetně imunohistochemických a molekulárních metod. Následně byl odebrán vzorek tkáně k vyšetření exprese genových mutací standardními metodami dostupných testů. Tyto vzorky byly zpracovány ve stejné laboratoři standardizovanou metodikou Endokrinologického ústavu v Praze. Ve všech případech byly využívány standardní klinicky využívané testy. Byla prováděna detekce následujících bodových mutací genů a fúzních genů: BRAF, TERT, NRAS, HRAS, KRAS, PTEN EIF1AX, EZH1, TSHR, TP53, RET/PTC, RET, PAX8, GLIS3, PAX. Tkáně pro genetické testy byly odebrány ze zmrazených vzorků před dalším zpracováváním a z těchto odebraných tkání byla extrahována DNA a RNA. Následně byly tyto extrahované vzorky DNA a RNA podrobeny cílené genové analýze (targeted next-generation sequencing analyses). Fúzní geny byly verifikovány PCR metodikou. V detekci BRAF V600E genu byla použita alela specifického realtime PCR (LC480, Roche), tyto vzorky byly dále screenovány pro gen TERT mutaci přímou sekvenací (CEQ 8000, BeckmanCoulter). BRAF-negativní vzorky byly analyzovány PCR (MiSeq, Illumina) a dále byl použit Thyro-ID panel (4base) pro detekci dalších 12 genů. U vzorků, u nichž byla histologicky potvrzena suspekce na mTC, byly provedeny testy mutací genu RET a RAS. Hodnocení bylo provedeno základními statistickými metodami (protože jde o selektivní výběr, nebyly používány metody pro testování normality rozložení souboru a korelační koeficienty, ale byly stanoveny hodnoty predikce pro bodovou mutaci BRAF V600E v souboru).

 

Výsledky

Do souboru bylo zařazeno 273 operovaných s předoperační cytologií Bethesda III–VI. V souboru bylo 21 (7,7 %) mužů a 256 (93,77 %) žen. Histologicky bylo potvrzeno 103 (37,72 %) karcinomů a ve 170 případech (62,27 %) jsme potvrdili nález nezhoubného nádoru.

Distribuce benigních a maligních histologických nálezů ve vztahu k cytologickým nálezům popisuje graf (graf 1).

Tyto výsledky popisují nižší četnost cytologií Bethesda V a VI, kde je však zřejmé, že falešně pozitivní cytologie ve smyslu detekce zhoubného nádoru je zaznamenána u jediného případu. Na druhé straně je evidentní, že největší variabilitu ve smyslu benigní onemocnění či zhoubný nádor vykazuje cytologický nález Bethesda III, kde je incidence benigních histologií 118 (63,78 %), 67 pacientů (36,21 %) s histologicky doloženou diagnózou karcinomu. Podobně je i kategorie Bethesda IV spojena s vysokou incidencí benigních histologií (50 případů; 70,42 %) a maligních nádorů (21 případů; 29,58 %). S ohledem na limitní počet pacientů a vysokou selekci (výběr pouze Bethesda III–VI) ve studii neprovádíme další analýzy senzitivity a specificity ani korelace cytologie a histopatologické diagnózy, protože se nejedná o normální rozložení souboru a jde o selektivní výběr, který nelze statisticky analyzovat.

Dalším sledovaným kvalitativním znakem je incidence mutací vybraných genů a fúzních genů v nádorech v souboru výběru s cytologickým nálezem Bethesda III–VI.

V této skupině byly analyzovány odděleně nálezy NIFTP. Výsledky této studie prokazují že dva ze šesti nemocných (30 %) s touto diagnózou vykazovali mutaci BRAF V600E. Tyto nemocné jsme zařadili do skupiny benigních nálezů s detekovanou mutací BRAF V600E [19].

Incidence mutací v souboru je popsána na grafu 2. Detekce mutací má vysokou prediktivní hodnotu prokázané mutace u maligních nádorů štítné žlázy 0,7. Snížení této hodnoty souvisí s detekcí mutací i u nezhoubných nádorů, naopak negativní prediktivní hodnota neprokázané mutace je 0,6, což prokazuje vysokou hodnotu detekce mutací genů u maligních nádorů štítné žlázy. S ohledem na předešlé konstatování o prediktivní hodnotě mutace BRAF, a to i ve skupině NIFTP, je vhodné stanovení pozitivní prediktivní hodnoty v indikaci deeskalace.

Při takto vysoké prediktivní hodnotě jsme zpracovali i zastoupení jednotlivých mutací v závislosti histologickém typu nádoru. Tuto situaci popisuje graf 3.

Uvedené výsledky dokumentují, že mutace BRAF V600E je převládající mutací u diferencovaných nádorů štítné žlázy (tab. 1). Další mutace genů se týkají především medulárního karcinomu (kde dominuje mutace RET) a folikulárních karcinomů, kde nacházíme TP53. Ve studovaném souboru je velmi malá incidence mutací TERT obdobně jako další mutace genů a fúzních genů.

Pro dokončení přehledné analýzy uvádíme distribuci histologií v souboru maligních nádorů v souboru, který popisuje graf 4. Ten dokladuje dominantní zastoupení papilárního karcinomu, který byl zjištěn u 83 nádorů (80,58 %), naproti tomu folikulární karcinom a jeho varianty (Hürtleho karcinom a hyalinizující trabekulární karcinom) byly zjištěny u 14 (13,59 %) karcinomů a medulární karcinom byl detekován u 6 (5,82 %) nádorů souboru. Do této skupiny jsme z hlediska histologie nezařadili NIFTP, který je agresivní variantou benigního folikulárního tumoru, s doporučením k observaci. NIFTP se vyznačuje častými mutacemi zejména BRAF genu, které představují soubor šesti pacientů, přičemž mutace byla detekována pouze u dvou nálezů NIFTP. Otázkou proto v budoucnu bude, zda NIFTP patří do skupiny vhodné k deeskalaci.

V souboru jsme se zaměřili i na zjištění indikace chirurgické léčby, resp. rozsahu odstranění štítné žlázy, tedy indikace totální tyreoidektomie, hemityreoidektomie a případně výkony rozšiřující blokové krční disekce a/nebo doplnění hemityreoidektomie ve smyslu totalizace u nádorů s klasifikaci T1b–4 N0M0 (označované také jako TTE ve dvou dobách). Tuto situaci popisuje graf 5.

Je jednoznačné, že výkony v rozsahu totální tyreoidektomie jsou indikovány jak pro maligní, tak pro benigní nádory štítné žlázy. V uvedeném souboru jsme detekovali u 12 (4,4 %) pacientů pooperační hypokalcemii. Za hypokalcemii označujeme v souboru stav detekce sérové hladiny vápníku < 2,0 mmol/l. Dočasná jednostranná paréza byla detekována laryngoskopicky u šesti (2,19 %) pacientů, ale jednostranná trvalá paréza byla zjištěna v jednom případě (0,36 %). Tyto údaje jsou uvedeny z důvodu ozřejmění, že i přes vysoký podíl totálních tyreoidektomiíje morbidita spojená s chirurgickou léčbou u parézy hlasivky nízká (0,36 %). Graf 5 také dokumentuje stav, kde deeskalace u maligních nádorů (hemityreoidektomie) byla téměř u poloviny těchto nemocných indikována k rozšiřujícímu výkonu. Tato situace je plně ve shodě s doporučením ETA a ATA v případě detekce mutace BRAF V600E. Další komplikací ve sledovaném souboru bylo poranění ductus thoracicus (0,36 %) u pacienta s papilárním karcinomem a metastázami do lymfatických uzlin. V sledovaném období byla provedena jednou (0,36 %) revizní operace pro krvácení do rány bez dalších komplikací hojení.

Diskuze

Současný vývoj nádorů štítné žlázy řeší tři základní fakta doložená EBM, a to rychlý a výrazný nárůst incidence nádorů WDTC, částečně především PTC, zejména v kategoriích označovaných jako low-risk a very low-risk PTC [1–6]. Další skutečností je prokazatelná stabilní letalita a mortalita DTC doložená údaji v literatuře EBM za posledních 50–60 let [20], stejně jako relativně velmi dobré údaje o přežívání nemocných. Proto je nastolena otázka nadužívání léčebných postupů u těchto nemocných (overtreatment), ale na druhé straně nedostatečně radikální léčba u agresivních forem WDTC a MTC, kterou dokládají statistická data [2–11,15–19, 21].

Poslední doporučení z roku 2015 (ATA GL – Guidelines of the American Thyroid Association) doporučují u low-risk a very low-risk skupiny hemityreoidektomii (lobektomii) u PTC do 4 cm, tedy T1 a T2 nádorů bez přítomnosti extratyreoideálního šíření a uzlinových či vzdálených metastáz [22]. Jednoznačnou nevýhodou těchto publikací je, že data, která reportují a analyzují, pocházejí z doby 80.–90. let minulého století, maximálně počátku tohoto století, a protokoly, jež vedly k výsledkům, které tyto analýzy hodnotí, jsou tedy staré nejméně 50 let, stejně jako podmínky a vývoj malignit. V těchto analýzách nebyly stanoveny žádné znaky genetických či jiných mutací, protože se tyto analýzy neprováděly, byly rozdílné indikace podávání radiojódu, a především i jiné TNM klasifikace nádorů štítné žlázy [23–25]. Deeskalace navržené ATA i ETA jsou založeny na analýze souborů, kde nebyla vždy doložena jednoznačně radikální chirurgická léčba, která v této době zahrnovala i výkony s ponecháváním reziduální tkáně štítné žlázy (subtotální tyreoidektomie, near total thyreoidectomy atp.), jež pak vedly k aplikaci radiojódu ve vysokých aktivitách oproti současné praxi [24–28]. Ve studovaném souboru byla deeskalace indikována u 15 pacientů, tedy u 5,5 % operovaných, a ve 2,5 % byla i zde změna rozsahu na totální tyroidektomii, kde je deeskalace indikována u nálezů T1 (a,b).

Bilimoria et al. [29] analyzovali 52 173 pacientů s papilárním karcinomem evidovaných v National Cancer Data Base v USA, avšak v letech 1995–1998. Téměř 20 % těchto pacientů bylo operováno v rozsahu hemityreodektomie. Hodnotili 10leté intervaly rekurencí, kde obě skupiny měly rekurenci 9,8 % u HTE a 7,7 % u totálních výkonů na štítné žláze. Podobnou analýzu publikovali Shah et al. [30], kdy analyzovali 61 775 PTC s klasifikací T1–T2 (do 4 cm) z let 1998–2006 a nezjistili žádné rozdíly v přežití (hodnotili interval kratší 10 let).Podobné výsledky a argumenty publikovali i další práce [27–29, 31].

Kim et al. [32] provedli analýzu 3 296 s PTC T1–T2 < 4 cm, kde byl proveden chirurgický výkon totální tyreoidektomie a byla detekována mutace BRAF. Tato práce je metaanalýzou osmi publikací s relevantními daty u > 4 000 pacientů s PTC a byla zjištěna bilaterální prevalence výskytu PTC u 26,6 % případů. Jako argumenty ohledně deeskalace byly zvažovány v těchto studiích také možnost podávání radiojódu po totální tyreoidektomii, incidence morbidity, tedy komplikací, paréza zvratného nervu, poranění příštítných tělísek aj. Některé práce uvádějí incidenci hypokalcemií až 14 % a poranění zvratného nervu, hematom v ráně a nutnost tracheostomie pro dušení ve vysoké incidenci, především v závislosti na zkušenostech chirurga (zavádí termín high volume surgeons) [32,33]. Sawant et al. konstatují, že totální tyreoidektomie je spojena s výhodou neodjuvantního podání radiojódu [34]. Doposud naše výsledky nejsou v rozporu se závěry v literatuře, protože u PTC s mutacemi BRAF nejsou důkazy o zásadních změnách afinity k radiojódu. Výsledky v této práci potvrzují velmi nízkou incidenci komplikací spojených s chirurgií štítné žlázy: trvalá jednostranná paréza jen v 0,36 % a také výrazně nižší incidence trvalých hypokalcemií 4,4 %.

Na rozdíl od dospělé populace, kde je deeskalace podporována mnoha údaji ze studií a literatury a především ATA, doporučuje ve skupině low-risk deeskalaci u pacientů bez přítomnosti BRAF, tedy hemityreoidektomii až do 4 cm velikých PTC, u dětské populace tato shoda není a ETA ve svém doporučení pro nádory nad 1 cm (tedy nádory T1b) jednoznačně podporuje totální tyreoidektomii a doplnění vyšetření nejen BRAF, ale také NTRK a RET/PTC mutace fúzních genů. Výsledky v této studii dokladují velmi vysokou incidenci výskytu mutace BRAF u nemocných s papilárním karcinomem štítné žlázy (85 %). Na druhé straně se tyto mutace u jiných typů karcinomů a u benigních nálezů prezentují ojediněle. Tento fakt dokladuje možnost využití BRAF mutace jako prediktivního faktoru pro extenzivní chirurgickou léčbu, ale k dětské populaci nelze z těchto výsledků činit závěry.

Výsledky, které jsme získali v prezentované studii, podporují především skutečnost, že deeskalace aplikovaná dle ATA má svá omezení především ve skutečnosti, že incidence maligních nálezů je ve skupině Bethesda III–VI velmi častá. V tomto smyslu považujeme tyto výsledky za dostatečné k zdůvodnění prováděných tyreoidektomií ve dvou dobách podložených důkazy (histologie, genetická analýza, tumorové markery). Postupy klinického využití znalosti BRAF mutace a aplikace guidelines ETA či ATA jsou touto studií dostatečně podpořeny i přes její omezení zejména z důvodu krátkého časového období a limitovaného počtu pacientů s dobře diferencovaným karcinomem štítné žlázy [35]. Naše výsledky nás opravňují k závěru, že doporučení léčby založené na guidelines ATA a/nebo ETA má vedle vyhodnocení faktorů histologický typ a velikost nádoru zahrnovat i analýzu molekulárně genetických znaků mutace BRAF V600E, ale v budoucnu i dalších bodových mutací genů a fúzních genů, jako je TERT, RET/PTC, NTRK, HTRK [36].

Deeskalace chirurgické léčby na jedné straně vede k redukci chirurgické intervence u PTC T1a T2 a na druhé straně je evidentní indikace destrukce tyreoidálních tumorů do 2 cm jinými metodami (radiofrekvenční ablace, etanol, vysokofrekvenční ultrazvuk) [37–42]. Zvláštní skupinou jsou nemocní s NIFTP, který je mnohými autory považován za benigní nález. Tento histologický a histopatologický nález prokazuje relativně časté mutace BRAF genu a metastáz [43]. Naše výsledky prokázaly vysokou incidenci bodové mutace BRAF V600E u pacientů s PTC obdobně jako některé studie [44, 45]. Tento faktor stejně jako výsledek incidence karcinomů ve skupině cytologií Bethesda III a IV zjištěný v této studii podporuje zavedení detekce bodových mutací BRAF do klinické praxe.

Individualizovaná léčba s nastavením rozsahu diagnostických, léčebných a onkologických postupů na základě evidence based medicine a s přihlédnutím k argumentům economy based medicine je proto nejpravděpodobnějším krokem v současné klinické praxi.

 

Závěry

V souboru s nálezem cytologie Bethesda III–VI bylo histologicky potvrzeno 103 (37,72 %) karcinomů a 170 (62,27 %) nezhoubných nádorů (včetně šesti nálezů NIFTP). Ve skupině Bethesda III bylo 67 pacientů (36,21 %) s diagnózou karcinomu a 118 (63,78 %) pacientů s benigní diagnózou. Ve skupině Bethesda IV bylo 21 (29,58 %) pacientů s diagnózou karcinomu a 50 (70,42 %) pacientů s benigním histologickým nálezem.

Bodová mutace BRAF V600E byla detekována u 63,85 % PTC a jen jednou u benigního nádoru a u jednoho NIFTP nálezu.

V souboru bylo zastoupení papilárního karcinomu 83 (76,14 %), folikulárního karcinomu a jeho varianty 14 (12,84 %) a medulární karcinom byl detekován u 6 (5,5 %) nádorů souboru.

V uvedeném souboru jsme detekovali u 12 (4,4 %) pacientů pooperační hypokalcemii.

Dočasná jednostranná paréza byla detekována laryngoskopicky u šesti (2,19 %) pacientů, ale jednostranná trvalá paréza byla zjištěna v jednom případě (0,36 %).

Poranění ductus thoracicus (0,36 %) se vyskytlo u pacienta s papilárním karcinomem a metastázami do lymfatických uzlin. Ve sledovaném období byla provedena jedna (0,36 %) revizní operace pro krvácení do rány bez dalších komplikací hojení.

Výsledky prokázaly vysokou incidenci bodové mutace BRAF V600E u pacientů s PTC. Tato skutečnost společně s výsledkem incidence karcinomů ve skupině cytologií Bethesda III a IV prokazuje využití detekce mutací genů pro nastavení léčby zhoubných nádorů štítné žlázy v klinické praxi.

 

Grantová podpora

Projekt byl podpořen projektem Ministerstva obrany MO 1012 a projektem Univerzity Karlovy v rámci programu Cooperatio, vědní oblasti SURG.

 

Prohlášení o střetu zájmu

Autor práce prohlašuje, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou. Toto prohlášení se týká i všech spoluautorů.