The International Otopathology Society (a.k.a. The Schuknecht Society) Eleventh Triennial Meeting

USA, Boston, 11. – 13. června 2006

Jedenácté setkání Mezinárodní otopatologické společnosti se konalo tradičně v Bostonu v Meltzerově přednáškové síni Massachusetts Eye and Ear Infirmary (MEEI).

Vědeckému programu předcházelo setkání účastníků v domě paní Schuknechtové na periferii Bostonu (obr. 1). Zahradní party byla velmi příjemná s možností prohlídky domu (obr. 2), kde žil a pracoval profesor a přednosta Oddělení laryngologie a otologie MEEI Harvardovy univerzity Harold Fredererick Schuknecht M.D., přednostou oddělení byl v letech 1961 až 1981.

Odborné jednání bylo rozděleno do šesti částí:

1. Střední ucho a středoušní záněty
2. Vnitřní ucho a spánková kost
3. Otoskleróza a otická kapsula
4. Ménièrova choroba a vestibulární onemocnění
5. Kochleární implantáty a implantovatelné sluchové prostředky
6. Nádory a lícní nerv

Chien z Bostonu přednesl problematiku anatomie distální části dlouhého výběžku kovadlinky a processus lenticularis, kterou studoval na histologických řezech ze 103 normálních spánkových kostí. Processus lenticularis se skládá z proximálního tenkého stonku a distální široké čepičky. Rozměry této oblasti se nemění s věkem. Výživu zajišťuje několik cév uvnitř kosti a v povrchové sliznici. Cévy procházející uvnitř dlouhého výběžku kovadlinky vylučují možnost nekrózy kovadlinky vlivem tlaku protézy při třmínkové chirurgii. Anatomicky štíhlý stonek a úbytek osteocytů s věkem může vysvětlit větší sklon ke kostní resorpci u chronického středoušního zánětu. Cévní systém dlouhého výběžku kovadlinky uvnitř kosti s anastomózami mezi cévami a spojkami s cévami slizničního plexu demonstroval Karmody (Boston) ve 3D rekonstrukci. Wang hodnotil výskyt a komplikace akutního středoušního zánětu na Taiwanu. Nepozoroval sezónní výskyt, komplikace se vyskytly v 0,7 % případů. Suzuka z Japonska popsala vznik percepční nedoslýchavosti u dvou nemocných s akutním středoušním zánětem. Sudhoff z Bochumi potvrdil v experimentu na zvířeti vliv gastroezofageálního refluxu na funkci sluchové trubice jako etiologického faktoru akutního středoušního zánětu. Z našeho pardubického pracoviště byl prezentován soubor nemocných s cholesteatomem a píštělí labyrintu (Cholesteatom a píštěl kostěného labyrintu Otorinolaryng. a Foniat. /Prague/, 2005, 54, č. 4, s. 193-198).

Hashimoto z Japonska popsal v kazuistickém sdělení reverzibilní nedoslýchavost způsobenou kochleární neuronitidou. Elektronovou studii nervové tkáně v blízkosti zevních vláskových buněk provedl Thiers z Bostonu. Adams z Bostonu prokázal v experimentu na zvířeti, že fibrocyty typ I spirálního ligamenta  se účastní kochleární odpovědi na akustický stres. Kimura z Japonska popsala metodiku vyšetření mRNA u zmrazené nebo ve formalinu fixované spánkové kosti. Metodika je vhodná pro molekulární analýzu vnitřního ucha u percepční nedoslýchavosti. Bachor ze Suhlu hodnotil shodu 39 znaků při histologickém vyšetření obou spánkových kostí od jednoho jedince. Vyšetřil 50 spánkových kostí od dětí, shoda byla ve 31 ze 39 znaků. Další dvě práce (Jang z Korey, Monedero z Bostonu) se zabývaly možností regenerace a reinervace vláskových buněk vnitřního ucha.

Bizaki (Boston) v experimentální studii ověřil vliv osteoprotegerinu na inhibici remodelace kosti otické kapsuly. Sziklai z Debrecinu potvrdil přítomnost spalničkového viru v plotničce třmínku u otosklerózy metodou PCR. Stamkovicová z Bostonu se zabývala molekulární patologií otické kapsuly u otosklerózy. Tři charakteristické geny pro otickou kapsulu jsou osteoprotegerin, kostní morfogenetický proteinový receptor 1b a kostní morfogenetický protein 3. Zdůraznila, že otoskleróza patří mezi získané typy nedoslýchavosti. Sorensen (Kodaň) se zabýval problematikou ultrastruktury průchodnosti a bariér perilabyrintové kosti.

Rauch (Boston) v klinické studii potvrdil, že vestibulární evokované myogenní potenciály mohou detekovat asymptomatický hydrops sacculu, který předchází rozvoji oboustranného postižení labyrintů hydropsem u Ménièrovy choroby. Haginomori (Pittsburgh) pozoroval v histologické studii pěti spánkových kostí mediálně lokalizovaný vysoký jugulární bulbus, který měl vztah k hypoplastickému saccus endolymphaticus. U čtyřech těchto kostí byl přítomen i defekt kosti mezi těmito strukturami, tak je zvažován vliv vysokého jugulárního bulbu na vestibulární systém. Je doporučeno u nemocných s obtížně léčitelnou Ménièrovou chorobou provést zobrazovací vyšetření na oblast jugulárního bulbu. Gacek z Worcesteru indikuje antivirovou terapii u nemocných s vestibulární neuronitidou a Ménièrovou chorobou. Löwenheim (Tübingen) v experimentální studii na různých zvířatech studoval výskyt aquaporinu 5, který je produkován pankochleárně na laterální stěně hlemýždě. Během vývoje dochází k redukci produkce aquaporinu 5 v apikální části hlemýždě u dospělých krys. Kos provedla u 100 spánkových kostí anatomickou studii singulární neurektomie, která je indikována u benigního paroxyzmálního polohového vertiga. Správnost provedení cestou zevního zvukovodu na spodině jamky okrouhlého okénka byla kontrolována druhým přístupem přes zadní lební jámu. Úspěšnost operace  chirurgického výkonu a nepoškození percepční složky sluchu závisí na dobré anatomické orientaci operatéra. Bahmad (Brazílie) prezentoval genetickou analýzu šesti generací rodiny s migrenózní aurou Menièrovy choroby. Bylo zjištěno genetické postižení chromozomu 11q21-22.1.

Nadol (Boston) provedl analýzu histopatologických nálezů u 32 lidských spánkových kostí po kochleární implantaci. Rozlišuje časné (trauma bazilární membrány, zlomenina lamina spiralis ossea, odtržení laterální stěny hlemýždě) a pozdní (tvorba vazivové tkáně a kosti) změny. V místě kochleostomie zavedení elektrody ze středouší do vnitřního ucha byly zjištěny zánětlivé změny, které mohou být předpokladem pro rozvoj meningitidy. Li (Boston) provedl podrobnou histologickou studii novotvorby kosti u 7 spánkových kostí po kochleární implantaci. Zjišťuje, že novotvorba kosti je mohutnější u nemocných, kde došlo k poranění laterální stěny hlemýždě při zavedení elektrody, proto doporučuje používat elektrodu, která při zavádění objímá modiolus. Handzel (Boston) sledoval histologické nálezy na periferním vestibulárním ústrojí po kochleární implantaci. Po implantaci nedochází k postižení nervových vláken periferního vestibulárního systému. Často se vyskytoval kochleární hydrops spolu s kolapsem sacculu, čímž lze vysvětlit ataky závratí podobné MéniŹrově chorobě. Hydrops může být způsoben omezením toku endolymfy v ductus reuniens nebo ve vrcholu hlemýždě nebo postižením laterální stěny hlemýždě při implantaci. Häusler (Bern) prezentoval první zkušenosti s přímou akustickou kochleární stimulací (DACS) ke korekci těžké kombinované nedoslýchavosti u tří nemocných.

Eby (Birmingham) popsal první případ nemocné s oboustranným myxoidním tumorem  středního ucha. Michaels a Součková prezentovali histologický nález u jedince s časným tumorem saccus endolymphaticus, jednalo se o papilární tumor postihující ductus endolymphaticus, ale saccus nebyl ještě postižen. Většina těchto tumorů je zjištěna až v rozsáhlejším stadiu, kdy je již saccus postižen, proto nebylo dosud přesně určeno místo primárního vzniku tumoru. Koda (Tokyo) popsal histopatologické nálezy spánkové kosti u difuzní metastatické leptomeningeální karcinomatózy u nemocného s karcinomem jícnu. Djericová (Bělehrad) prezentovala rozsáhlou klinickou studii 104 nemocných s předoperační parézou lícního nervu u chronického středoušního zánětu. Obrna byla kompletní u 2/3 pacientů, u 1/3 byla obrna inkompletní. Cholesteatom byl přítomen u 80 % nemocných. Nejčastěji byla destrukce v tympanickém úseku kanálu lícního nervu. Ke kompletní úpravě funkce lícního nervu došlo u 70 % nemocných, částečné u 24 % a trvalá obrna byla zůstala u 6 % pacientů. Saito (Japonsko) referoval o okamžitém pozitivním účinku Manitolu na zlepšení mimiky nemocných s obrnou lícního nervu na podkladě edému intratemporální části n. VII..

Jednání bylo na vysoké odborné úrovni s velmi bohatou a přátelskou diskusí k jednotlivým sdělením.

Poděkování

Účast byla částečně podpořena grantovou studií IGA MZ NR 8376-3/2005.

Došlo 5. 9. 2006   

Doc. MUDr. Viktor Chrobok, CSc.

Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku

Krajská nemocnice Pardubice