110. výročí narození plk. prof. MUDr. Ervína Černého, DrSc. (11. 11. 1913–30. 7. 2001)

O životě a díle pana profesora Černého, jehož pseudonymem bylo Křetínský, byla již odborná veřejnost bohatě a opakovaně informována. Nicméně jako poslední jeho přímý žák jsem byl požádán, abych svými vzpomínkami oživil památku této velké osobnosti naší vědy.

Pan profesor se narodil 11. listopadu 1913 ve vesničce Podomí na Drahanské vrchovině. Maturoval v Českém Těšíně. Za nacistické okupace vlasti byl za odbojovou činnost v letech l939–1942 vězněn. Lékařská studia ukončil po skončení 2. světové války na Masarykově univerzitě v Brně.

Byl žákem generála prof. MUDr. Jana Hybáška, DrSc. Pracoval na otorinolaryngologických klinikách v Brně a Hradci Králové, jako docent druhou (od roku 1951) vedl v letech 1954–1958 do zrušení Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně) a na otorinolaryngologickém oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích. Zde zastával od roku 1958 v hodnosti plukovníka pozici náčelníka (primáře) a v roce 1965 byl jmenován profesorem. Pracoviště sloužilo nejen potřebám armády, ale zabezpečovalo i přidělený okres Praha západ a poskytovalo péči civilním nemocným z celého státu. Prostorově bylo velmi účelně uspořádáno, mělo moderní přístrojové vybavení, 5 operačních sálů a 110 lůžek. Svou velikostí tehdy patřilo k největším ve střední Evropě.

Pan profesor bydlel přímo v areálu nemocnice a byl nám k dispozici radou i skutkem v kterékoli denní době. Oddělení systematickým a progresivním řízením pozvedl na vysokou odbornou i společenskou úroveň. Udržoval profesní a přátelské styky se všemi otorinolaryngologickými pracovišti v republice, zejména však s mateřskou ORL klinikou v Hradci Králové (kde byli přednosty prof. MUDr. Lubomír Faltýnek, DrSc., a později prof. MUDr. Ivan Hybášek, DrSc.), ORL klinikami 1., 2. a 3. LF UK v Praze a ORL klinikou LF UK v Plzni. Po určitou dobu naše pracoviště drželo určitý patronát nad ORL oddělením v Ústí nad Labem, kam jezdili pan profesor a starší kolegové operovat. Ve Střešovicích probíhala a s přestávkou několika roků se dodnes koná výuka posluchačů 2. LF UK.

Mezi blízké přátele pana profesora z oboru patřili například jeho vrstevník prof. MUDr. Karel Sedláček, DrSc., prof. MUDr. Karel Bláha, DrSc., doc. MUDr. Jan Klos, DrSc., z Prahy, prof. MUDr. Robert Hladký, DrSc., z Brna, později prof. MUDr. Josef Rems, DrSc., z Plzně, doc. MUDr. Pavel Škeřík, DrSc., a zejména prof. MUDr. Jan Betka, DrSc., FCMA, z Prahy. S ORL klinikou 3. LF UK a FN Královské Vinohrady (zde byli přednosty prof. MUDr. Vladimír Hlaváček, DrSc., a následně prof. MUDr. Vladimír Chládek, DrSc.) se pořádaly každý měsíc společné klinické semináře, střídavě na obou pracovištích. Na vlastním oddělení probíhaly klinické semináře vždy ve čtvrtek v ranních hodinách. Všechny naše přednášky a publikace zde musely projít vnitřní oponenturou. Zúčastňovali se jich četní otorinolaryngologové z Prahy, kupříkladu dnes ji téměř historické osobnosti prim. MUDr. Vít Horníček (nyní FN Bulovka) a prof. MUDr. Karel Greif (význačný bronchoskopista).

Na ORL oddělení v ÚVN stážovali odborní lékaři z Čech, Moravy, Slovenska, Polska, Maďarska, Německé demokratické republiky (zejména z Bad Saarow), Rumunska a Ukrajiny. Dlouhodobé studijní pobyty zde absolvovala řada lékařů z Kuby, Afghánistánu, Súdánu, Indie a Konga-Brazzaville (Konžské republiky). Měli jsme také možnost operovat válečná poranění ORL orgánů z Afghánistánu, Jemenu a Nikaraguy. Díky tomu jsme získali cenné chirurgické zkušenosti.

Pod vedením pana profesora Černého jsme zorganizovali množství vědeckých a odborných shromáždění, konferencí a sjezdů. Každoročně konaná shromáždění vojenských otorinolaryngologů s celostátní a mezioborovou účastí hojně navštěvovali kolegové z Polska, Maďarska a Německé demokratické republiky.

Po období politického uvolnění v 60. letech minulého století se panu profesorovi podařilo navštívit vědecké kongresy v Paříži a Tokiu. V roce 1968 ORL oddělení Ústřední vojenské nemocnice uspořádalo v Praze mezinárodní konferenci o vestibulologii. Navštívilo ji 85 odborníků z 18 států. Měla velký úspěch a umožnila nám navázat řadu vědeckých kontaktů i získat možnost studijních pobytů v západních zemích. Bohužel 21. srpen stejného roku zhatil naše naděje.

ORL oddělení ÚVN za vedení prof. Černého měl být dvakrát (v různých časových údobích) přiznán statut kliniky. Tento záměr však nebyl nikdy realizován. Částečnou příčinou byly i politické okolnosti. Podobně skončil i návrh na jmenování pana profesora do generálské hodnosti.

Prof. Černý byl náročným, spravedlivým a ctěným vedoucím pracovníkem. Dbal na přesné a včasné plnění povinností podřízenými. Svým zástupcům pro lůžkovou a ambulantní část vymezil přesné pravomoci a nezasahoval do jejich činnosti. Byl vstřícný k novým návrhům a metodám i k zavádění moderního přístrojového vybavení. Cílevědomě se věnoval zvyšování chirurgické erudice svých lékařů. Jako zkušený endoskopista požadoval, aby jeho mladší spolupracovníci před atestací I. stupně z oboru absolvovali bronchoskopický kurz ve specializovaném ústavu. Byl rovněž jejich oporou při přednáškové a publikační tvorbě. Vyžadoval čistotu českého jazyka, nesnášel germanizmy. U přednášek trval na dodržování stanoveného časového limitu. S povděkem lze vzpomínat na jeho předvídavost z hlediska přednáškové a publikační aktivity. Trval na dokonalém vedení obsáhlé vědecké knihovny, archivů fotografií, diapozitivů a rentgenových snímků. Uchovávaly se též operační protokoly ze zajímavých, neobvyklých nebo rozsáhlých operací. Jeho příjmení se nikdy neobjevilo v seznamu autorů u vědecko-odborných prací, na nichž neměl podstatný podíl.

Prof. Černý vychoval svoje zástupce a pozdější nástupce – plukovníky doc. MUDr. Mojmíra Zeleného, CSc., a MUDr. Zdeňka Voldřicha, DrSc. K jeho významným žákům dále patří a patřili prof. MUDr. Jaroslav Fajstavr, DrSc. (přednosta ORL kliniky 2. LF UK v Motole), doc. MUDr. Miroslav Holub, CSc. (primář ORL oddělení v Ostravě-Vítkovicích) a MUDr. Lubomír Turek (primář ORL oddělení v Kolíně).

Pan profesor odešel začátkem roku 1978 (po 19 letech působení v ÚVN ve vedoucí funkci) do důchodu. Zůstal však i nadále významným pracovníkem oddělení.

Až do konce života zde měl pracovnu, část archivu svých sbírek i k dispozici výborně vybavenou vestibulologickou laboratoř (Tönisova otočná židle, Graheho stůl, Chilovova houpačka, stabilizační plošina). Vyšetřoval, zúčastňoval se vizit, operoval a vědecky pracoval.

Pan plk. profesor MUDr. Ervín Černý, DrSc., byl velmi nadaný, všestranný a neobyčejně pracovitý. Plynně ovládal několik jazyků. Dosáhl významných úspěchů nejen v otorinolaryngologii, ale také jako malíř (krajinář, portrétista), grafik, kreslíř, ilustrátor, historik, historický sídelní geograf, povrchový archeolog (zaměřený na středověk), básník, literát a pedagog.

Přednesl stovky přednášek s odbornou a vědeckou otorinolaryngologickou problematikou na domácím fóru i v cizině. Z oblasti otorinolaryngologie publikoval 205 prací (zčásti také knižně), opět v domácím a zahraničním písemnictví – 12 z nich bylo zaměřeno na vojenskou, resp. válečnou tematiku.

Pan profesor ovládal otorinolaryngologickou operativu v celém tehdy známém rozsahu. Provedl tisíce nejrůznějších operací. Proslul jako virtuózní a odvážný operatér. Byl rovněž velmi progresivní v zavádění nových operačních metod. Jako druhý, po primáři MUDr. H. Venclíkovi, CSc., začal v ČSR roku 1959 používat Schuknechtovu operační techniku při operacích otosklerózy. Vypracoval operační postupy u retromyringických myringoplastik. První u nás prováděl ve velkém počtu parciální laryngektomie. Zavedl ozvučování labyrintu (přes jeho laterální kanálek) ultrazvukem u Ménièrovy choroby. S jeho osobou je spojena i řada jiných operací, např. ozaeny (Kitamura–Černý), uzávěr retroaurikulární píštěle, podvýstelková tympanoplastika. Velkou pozornost věnoval operačním výkonům na lícním nervu, onkologické problematice, traumatologii, plastickým a výkonům v oblasti lební báze (sinogenní a otogenní nitrolební komplikace, hypofýza, meningeomy aj.).

Pod jeho vedením se rozšiřovala spolupráce s hraničními obory – neurochirurgií, obličejovou a čelistní chirurgií, oftalmologií a klinikou plastické chirurgie 1. LF UK v Praze.

Pan profesor se zabýval otorinolaryngologií v celé šíři. Největší zálibu však nacházel ve vestibulologii. V roce 1989 obhájil dizertační práci s vestibulologickou tematikou a byl mu udělen titul DrSc. Je taktéž třeba konstatovat, že pan profesor Černý výrazně přispěl k rozvoji otoneurologie v našem státě.

Přednášel a vyučoval na Vojenské lékařské akademii J. E. Purkyně v Hradci Králové a na 2. LF UK v Praze. Byl oblíbeným pedagogem a shovívavým examinátorem. Rovněž byl vysoce oceňován jako oponent výzkumných a dizertačních prací. Ve funkci hlavního odborníka armády pro otorinolaryngologii koordinoval činnost 8 až 9 ORL oddělení vojenských nemocnic a pečoval o jejich odbornou úroveň.

Do vědecké a naučné literatury vytvořil přes 2 000 ilustrací. Byl členem a čestným členem mnoha domácích i zahraničních společností, včetně Collegium Oto-Rhino-Laryngologicum Amicitie Sacrum. Řadu let byl též členem výboru Československé otorinolaryngologické společnosti. Zastával funkce ve Svazu protifašistických bojovníků a v tělovýchovné jednotě sídlící v Ústřední vojenské nemocnici.

Za svou záslužnou a přínosnou činnost obdržel 14 vyznamenání, medailí a ocenění. Poslední z nich byla Cena Jana Evangelisty Purkyně.

Pan profesor se celý život rád a velice často vracel do rodného kraje. Za 40 let objevil v oblasti Drahanské vrchoviny na ploše 600 km² 62 zaniklých středověkých osad a jejich plužin. Díky armádě používal při svých pátráních i leteckého snímkování. Získané výsledky a poznatky zúročil v dizertační práci, kterou v roce 1982 obhájil a obdržel titul CSc. Kromě toho je zveřejnil v 70 vědeckých publikacích, z nich se 6 dostalo knižního vydání. V letech 1987–1989 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu československých a světových dějin ČSAV. Rodnému kraji věnoval sbírku epických básní s názvem,,Zelený barvínek“. V roce 1997 spoluzakládal v Podomí občanské sdružení pro mimoškolní výchovu dětí a mládeže, které dostalo též název,,Barvínek“. Byl zvolen jeho čestným členem. V roce 1999 předal svým rodákům kroniku, zachycující historii obce za dlouhých 650 let. 17. května 2003 byla škola v Podomí pojmenována jako,,Základní škola profesora Ervína Černého-Křetínského“. V rámci této slavnostní události bylo panu profesorovi uděleno in memoriam čestné občanství Podomí a odhalena jeho bronzová busta s pamětní deskou.

S panem plukovníkem jsem se znal a spolupracoval jsem s ním téměř celých 38 roků. Za toto dlouhé časové období jsme se pracovně i osobně sblížili a spřátelili. Seznámil jsem se všemi členy jeho rodiny i ně kte rými dalšími příbuznými.

Měli jsme oba vřelý vztah k domovině předků, kde jsme prožili dětství, zálibu v historii i bádání v ně kte rých jejích odvětvích. Jezdili jsme spolu na vědecká jednání doma a v zahraničí. Někdy jsme spolu sdíleli i hotelový pokoj. Chodil jsem s ním rovněž na semináře pořádané historickými geografy (prof. Ing. PhDr. J. Purš, DrSc., prof. PhDr. M. Buchvaldek, DrSc., doc. RNDr. L. Jeleček, CSc., a PhDr. Z. Boháč, CSc.). Společně jsme projeli část Šumavy, odkud pochází můj rod.

Pan profesor docházel na besedy, které jsem pořádal s našimi letci z RAF. Se svými francouzskými přáteli z koncentračního tábora v Sachsenhausen-Oranienburgu také pobýval na naší rekreační chalupě u Doks. V posledních letech svého života se seznámil s mými rodovými prabratranci z lékařských, technických a diplomaticko-ekonomických kruhů. Prožili jsme pospolu řadu příjemných setkání. Krátce před nešťastnou příhodou se přestěhoval (byl již delší dobu vdovcem) do penzionu v blízkosti mého bydliště. Plánovali a těšili jsme se na časté večerní diskuze. Osud nám to však nedopřál. Pan profesor při cestě, vynucené administrativními problémy, v parném letním počasí s automobilem havaroval a utrpěl zranění, kterému následně v nemocnici 30. 7. 2001 podlehl ve věku nedožitých 88 let. Vzpomínám na něho často, rád a s velkou úctou nejen jako na svého učitele a představeného, ale také jako na svého dlouholetého staršího, vzácného i nezapomenutelného přítele.

plk. v. v. MU Dr. Zdeněk Voldřich, DrSc.
emeritní primář ORL oddělení, ÚVN Praha